Článek
Narozdíl od původní Dietlovy Nemocnice tentokrát nešlo o lidský vztah mezi lékařem a pacientem. V seriálu se neobjevil žádný nový primář Sova, který rozprávěl s pacienty jako s přáteli, ani nový doktor Štrosmajer, který dění v nemocnici i mimo ni kromobyčejně vtipně glosoval. Nový primář Blažej postrádal dar obyčejné lidskosti a pár průpovídek MUDr. Machovce vtip nemělo.
V nové Nemocnici šlo o sílu jednotlivce a o peníze, připusťme, že ve stylu dobové všednosti. Díky tomu se ze seriálu vytratila vstřícnost, kterou dokázal v minulosti nastolit Dietl. Jinými slovy: pakliže se před dvaceti lety divák mohl těšit na nové zápletky a problémy, tentokrát čekal jen na další podrazy a nečestnosti. Proto tolik nepochopitelných zvratů a proměnlivosti ve vlastnostech jednotlivých postav. Seriálu scházela jistota, sotva kdo tušil, s čím která osoba přijde.
| Nemocnice na Novinkách | |
| 1. díl - Tajemství | |
| obsah a glosa | . |
| 2. díl - Pomluva | |
| obsah | glosa |
| 3. díl - Balvan | |
| obsah | glosa |
| 4. díl - Druhá rodina | |
| obsah | glosa |
| 5. díl - Zpověď | |
| obsah | glosa |
| 6. díl - Čistka | |
| obsah | glosa |
| 7. díl - Past | |
| obsah | glosa |
| 8. díl - Úlety | |
| obsah | glosa |
| 9. díl - Start | |
| obsah | glosa |
| 10. díl - Synové | |
| obsah | glosa |
| 11. díl - Zatnuté zuby | |
| obsah | glosa |
| 12. díl - Diagnóza | |
| obsah | glosa |
| 13. díl - Slib | |
| obsah | glosa |
Nová Nemocnice byla ochuzena i po herecké stránce. Vedle stabilně kvalitních herců Abrháma, Balzerové, Janžurové, Töpfera, Freje, Hanzlíka, zkrátka staré gardy, chytaly šanci za pačesy elévové, leč bylo to nad jejich síly. Mladí byli nevýrazní, jako by nevěděli, jak své role uchopit. Neměnili charakter, hráli stále stejně, například Zuzana Dřízhalová v roli Elišky Králové vystačila v podstatě s jednou grimasou, její partner MUDr. Klobouk zase zadrhával a obličejová mimika se u něho nekonala.
I kdyby se ale mladí snažili sebevíc, naráželi na nešťastně napsaný scénář, který nedával šanci cokoli řádně rozehrát. Dialogy v jednotlivých scénách jako by byly nedokončené, pokaždé ve vzduchu visela finální věta, která nebyla vyřčena. Některé situace byly tak nepřirozené (třeba Machovcovo náhlé vydírání primáře Blažeje, Eliščino zarputilé hledání otce, případně prosba její matky, aby to na sebe vzal bývalý ředitel nemocnice Pekař), že prostě braly seriálu důvěryhodnost.
Uvážíme-li, že ani řežisér Hynek Bočan z nachystaného polotovaru nevytvořil nic soudrženého, dostaneme se k žalostné podobě jednoho seriálu, na který čekal celý národ a díky kterému byl těch třináct pondělků poněkud zmatený.
