Článek
Přes den brázdil její ulice s kolegyní žurnalistkou na skútru, potom absolvoval další rozhovory, během nichž bylo zapovězeno hovořit o rodičích, a večer v hodinu a čtvrt trvajícím bloku představil skladby ze své nové desky.
Zahájil titulní písničkou Friendly Fire a nasadil tím jediné tempo večera. Repertoár jeho kolekce se totiž nese v monotónním, středním tempu, pročež bylo od první chvíle jasné, že k žádné zásadní změně v tomto ohledu posléze nedojde. Mohl zpívat Dead Meat, Parachure nebo Tomorrow, písničky měly tvrdošíjně podobný vzhled. Během dvaceti minut byla narýsována atmosféra večera i předurčen jeho závěr, a ta stejnost budila rozpaky.
Lennon si toho byl vědom a unikal alespoň v poměrně dlouhých přátelských proslovech mezi písněmi a také v okamžicích, kdy on a jeho kapela kladli důraz na instrumentální složku. Nejvíce si to improvizačně užili na konci skladby Would I Be The One, kterou původně složil Marc Bolan ze skupiny T. Rex.
Byla to jediná coververze, kterou zahrál a zazpíval. Diváci, z nichž velkou část tvořili zahraniční turisté, si sice přáli slyšet písničku Imagine z repertoáru Seanova otce - zůstalo ale pouze u přání. Mladý Lennon jenom odpověděl, že to není jeho skladba. Ostatně, tatínka publiku celý večer připomínal svým nosovým hlasem.