Romantická komedie Miluji tě modře: Mezi uměním a erotikou

Hlavní postavou je malíř David Bárta, který právě slaví třiatřicátiny čili Kristova léta, ale stále žije pod jednou střechou s matkou, která je posedlá jógou. Jeho záletný otec ho neustále zásobuje zaručeně osvědčenými radami, jak dobývat ženy, ale dlouho to není nic platné.

Až jednou spatří ve výloze klenotnictví aranžérku Terezu, krásnou bytost, do které se na první pohled zamiluje. Jenže Tereza má přítele Igora, artistu, rapla a žárlivce, který to zatraceně dobře umí s noži.

„Scénář bylo nutné upravit, třeba počítat s banální věcí, jako jsou mobily,“ říká Šmídmajer. „Ve scénáři z roku 1993 se s nimi ještě nepočítalo, ale díky nim nyní řešíte řadu situací, takže jsme je museli zapracovat do děje, což změnilo řadu zápletek a situací. Igor byl Rus a čepičář, protože tehdy se v ulicích Prahy prodávaly různé ruské artefakty jako suvenýry, což už dnes v takovém množství není. Navíc to, že byl Rus, dávalo příběhu jiné významy…“

Film měl už před premiérou pověst snímku, v němž je nebývalé množství nahoty – jednak modelek, ale zejména představitelky hlavní ženské role Denisy Nesvačilové. Šmídmajer se s ní seznámil jako producent filmu Jak básníci čekají na zázrak a mluví o ní jako nevšedně krásné a nesmírně energické dívce.

„Výhodou bylo, že se nahoty nebála. Tedy na začátku. Ale jak se ukázala nahá v Básnících a média se toho masivně chytla a nemluvila o ničem jiném, tak se najednou stáhla a ty scény pro ni byly utrpením. Několikrát jsem stál před otázkou, jak moc ji můžu mučit… Ty dva dny, kdy se natáčely nahé scény, byla úplně jiná, nesvá, nervóznější – nebylo to pro ni vůbec snadné a příjemné a vím, že většina hereček by do toho nešla.“

Pro herečku však nebyly náročné jen nahé scény. Její Tereza je členkou artistického souboru a s Rostislavem Novákem ml. předvádí několik metrů nad zemí nebezpečná čísla.

„Původně to měla dělat kaskadérka, ale prý nebylo možné sehnat takovou, která by uměla akrobacii na strapsech a byla mi podobná,“ říká Nesvačilová. „Miloš Šmídmajer se někde dočetl, že jsem dělala moderní gymnastiku, a tak přišel s návrhem, abych to zkusila sama. A tak jsem absolvovala šest tréninků se Šárkou Bočkovou a Rosťou Novákem z La Putyky. Přiznám se, že mě všechno bolelo, měla jsem spálenou kůži na rukách a nohách, puchýře, mozoly… na posledních dvou trénincích jsem bolestí i plakala. Pořád jsem si říkala „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, ale když přišlo natáčení, lehké to nebylo.

Vytáhli mě do mnohem větší výšky, než v jaké jsem trénovala, nebyla jsem nijak jištěná, nebyla pode mnou ani žíněnka, aby nekazila záběr. Tak jsem se párkrát pozvracela a šla na věc. V duchu jsem křičela, hrozně jsem se bála, že mi dojdou síly a pustím se. Rosťa byl neuvěřitelný a nechápu, jak mě dokázal udržet! Ale nakonec jsme to natočili, všichni ze štábu mě ohromně podpořili a já jim za to budu do smrti vděčná.“

A Rostislav Novák ml., zakladatel cirku la Putyka, dodává, že Denisa byla výborná. „Sice dost nervózní, ale myslím, že to zvládla úplně fantasticky. Na to, že s tím fakt nemá zkušenosti, tak to, co jsem viděl na obraze, je výkon profesionála.“

Zamilovaného malíře hraje Václav Jílek, o němž režisér tvrdí, že dokonale vystihl sympaťáka, který musí o přízeň holky zabojovat.

„Co se mi od začátku na natáčení líbilo, byla výtvarná stránka celého projektu. Styl vnímání, vyprávění a snímání,“ říká Jílek. „Výtvarno mě obklopovalo na každém kroku. Dokonce jsem si někdy říkal, že musím absolvovat nějaký výtvarný kurz a naučit se základy malování či kreslení, jak mě to oslovilo.

A je fakt, že jsem díky natáčení mohl vidět i El Grekův obraz Klanění pastýřů, který zrovna zapůjčili z Ameriky Muzeu umění Olomouc. A protože se celý děj filmu točí kolem nápadu převádění známých obrazů do skutečnosti, o pikantní scény nebyla nouze: třeba jeden můj natáčecí den vypadal tak, že v rámci úvodní scény filmu kolem mě pobíhalo osm polonahých slečen, které byly oděny jen v řízách a představovaly přímo zhmotnění jednoho velmi slavného obrazu. Zkrátka natáčení snů.“