Hlavní obsah

Rockové rozjímání Michala Prokopa

Michal Prokop vydal po mnoha letech novou řadovou desku Poprvé naposledy. Když na přelomu roku poprvé představoval některé nové písničky na koncertě v pražském Divadle Archa, zdálo se, jakoby se po dlouhé pauze trochu styděl. Měl ale zbytečné obavy, deska dopadla dobře.

Rockové rozjímání Michala Prokopa

Michal Prokop asi správně tušil, že novou desku budou všichni srovnávat s jeho majstrštykem Kolej Yesterday z roku 1984 a z toho mohla pramenit jeho nesmělost. 

Poprvé naposledy zní trochu jinak než "kolej", ale zůstává typicky prokopovskou deskou. Na albu se celkem vyváženě střídají svižnější kousky (64, Leteckej inženýr) s vyloženě meditativními náladovkami (Poprvé naposledy, Hotel u přístavu).

U obou typů písní se vyplatí poslouchat texty, které pochází tradičně z dílny Pavla Šruta. Jsou mírně posmutnělé, většinou přinášejí neotřelá slovní spojení a stejně jako na zmíněné Koleji Yesterday se tu vzpomene i na Beatles a další klasiky.         

Na desce už moc není znát příchuť jazzrocku 70. let a o to více zůstalo blues a plačtivé kytary (Luboš Andršt), tu a tam se ozvou i housle (Jan Hrubý). Docela časté a mohutné dechy jakoby chtěly odkazovat k prastaré tradici big bandů, celkově je to velmi pestrá směs.

Deska není stavěná na nějakém hitu na první poslech, který by se dal dobře provařit v rádiu, spíše si jen tak plyne svým poklidným tempem a čeká, jsetli si k ní najdete cestu. Jak Prokop sám řekl, je to hudba pro dospělé lidi.

Michal Prokop: Poprvé naposledy, SONY BMG 2006, 56:49          

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků