Hlavní obsah
Oliver Sykes táhl Bring Me the Horizon nemilosrdně kupředu. Foto: Jan Šída, Právo

Rock for People začal pod slunečními paprsky

Jeden z našich nejstarších hudebních festivalů Rock for People slaví. Jeho 25. ročník začal již ve středu večírkem pro nedočkavé, ale to pravé veselí odstartoval až prvním oficiálním dnem, čtvrtkem, na tradičním místě, v prostorách Festival parku v Hradci Králové. Akce skončí v sobotu 6. července.

Oliver Sykes táhl Bring Me the Horizon nemilosrdně kupředu. Foto: Jan Šída, Právo
Rock for People začal pod slunečními paprsky

Meteorologové slibovali žhavé slunce na blankytném nebi téměř bez mráčku, a především bez deště. To uklidnilo nejen organizátory, ale zřejmě i fanoušky, kteří se mohli od začátku oddávat dobré hudbě, navíc v nových vizuálních kulisách. Na plakátech a bannerech se objevovaly různé zvířecí hlavy, které mají symbolizovat skryté emoce v člověku. Heslo „Probuď zvíře v sobě“ je však třeba chápat v pozitivní rovině.

Pozitivní energii měli přinést hlavně irští Kodaline. O své hudbě mluví jako o terapii, která vyjadřuje jejich prožívání. Nostalgický indie pop, jenž se linul z pódia k takovému výkladu skutečně sváděl.

Steve Garrigan z Kodaline hrál hlavně na city.

Foto: Jan Šída, Právo

Vokalista Steve Garrigan plačtivým hlasem zažehl oheň především v dívčích srdcích. Chvíli jen zpíval, poté se chopil akustické kytary a nakonec zasedl i za klavír na vyvýšené rampě. Působil jako hodný chlapec, stejně jako celá jeho kapela. Takže ty tři kosočtverce, které měla za sebou na scéně, nepůsobily v jejím pojetí vulgárně.

Vyznavači ohně  

Bring Me the Horizon byli silnější káva. Možná, že jejich uřvaný metalcore s elektronickými prvky souvisí s tím, že pocházejí ze Sheffieldu, ocelového města ostrovů. Zpěvák Oliver Sykes, jenž byl potetovaný i v obličeji, odříkával úvodní mantru v provazcích dýmu, který chrlily dvě figury v maskách po stranách pódia ze svých kouřometů.

Kapela si na pódiové prezentaci dala vůbec záležet. Muzikanti skotačili na zvýšeném patře pódia, za nimi běžela barevná projekce, a nakonec se přidaly i oranžové ohňové sloupce. To skladbě Wonderful Life, kterou také plameny doprovázely, dalo opravdu ironický rozměr.

I když bylo jasné, že Sykes není žádný kantilénový zpěvák, dokázal se s tím poprat. Pohybem i nasazením strhl pozornost na sebe a dal zapomenut na drobné intonační nedostatky.

Flogging Molly sice pocházejí z Los Angeles, ale jejich srdcovou hudbou je skočný mix lidové hudby a hospodského bigbítu. Bez problémů roztančili lidi v publiku a dali zapomenout na podvečerní horko a zvířený prach. Zvonivé tóny banja i podmanivé zvuky houslí mají zkrátka českému fanouškovi, odkojenému country, vždycky co říci.

Flogging Molly předvedli na velkém pódiu hudbu z irských tančíren a pubů.

Foto: Jan Šída, Právo

V popůlnočním čase se s vervou prosadil britský raper honosící se bojovým jménem Scarlxrd. Jeho směs hip hopu, noise a tvrdé elektroniky hřměla areálem a protagonista se nešetřil. S použitím sportovní terminologie by se dalo říci, že do toho dal opravdu všechno.

Domácí scénu reprezentovala hlavně pardubická Vypsaná fixa, respektive její společný projekt s tělesem Prague Philmarnoia. Křížení bigbítových kapel s interprety vážné hudby přináší většinou střídavé úspěchy, a tentokrát to bylo tak napůl.

Vypsaná fixa hrála se symfonickým orchestrem.

Foto: Jan Šída, Právo

Pro fanoušky bylo zajímavé poslechnout si notoricky známé skladby Holka s lebkou nebo 1982 v netradiční úpravě, nicméně Vypsaná fixa je nejjistější v kramflecích, když hraje v obvyklém složení.

Domácí prapor drželi také písničkář Thom Artway, který vzýval jemnou melancholii, temperamentní kytarová čarodějka Electric Lady či kapela The Atavists, jež v poslední skladbě svého setu vyhodila proud. Takovou měl její špinavý rock sílu.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků