Režisérka Kamila Zlatušková: Na festivalu Serial Killer zabíjíme předsudky o východní Evropě

Rozhodně ano, a troufám si říci, že je velkou výjimkou. Trochu nepochopitelně, protože v zahraničí jsou televizní festivaly běžné a mají za sebou třeba i dvacetiletou historii. Nechci, aby to vyznělo, že mám něco proti filmům, ale vidím obrovský nepoměr mezi množstvím filmových festivalů a přehlídek a akcí zaměřených na televizní tvorbu, kterou sleduje většina z nás. Nemám na mysli jen klasickou televizi, ale i nové formy. Třeba VOD (video na vyžádání – pozn. red.), platformy typu HBO, Netflix nebo Amazon.

Během působení v České televizi jsem si uvědomovala, jak těžké je sehnat místo, kde by se na odbornější úrovni reflektovaly seriály, ať už hrané či dokumentární. Každý festival chtěl solitéra a jakákoli delší stopáž byla překážkou.

Finální impulz pro mě nastal, když jsem se coby proděkanka FAMU setkala na Berlinale s tamějšími šéfy programových sekcí. Jeden z nich se zmínil o skvělém seriálu Patriot, který by si prý uměl představit v hlavní soutěži, ale nemůže ho do ní zařadit právě proto, že jde o seriál. A tak jsem se rozhodla vrhnout do něčeho, co by tyto možnosti otevíralo a co by lidem umožnilo dozvědět se o seriálech více. Proto letos chystáme nejen anglický industry program pro profesionály, ale i přednášky a panelové diskuze pro veřejnost.

Menší část programu jsou takzvané binge projekce, seriálové maratony. Takovým způsobem uvedeme legendární záležitosti. U zbytku promítáme vždy první dva díly, publikum má tedy možnost ochutnat množství novinek a doufám, že již brzy bude moci na naší chystané festivalové VOD platformě sérii takzvaně dokoukat, pokud ji později nenabídnou Česká televize, HBO nebo třeba Netflix. Rádi bychom takto zprostředkovali například méně přístupné východoevropské seriály a motivovali zdejší k televize k nákupům.

Pro západoevropské producenty je náš festival jakousi bránou do východoevropské produkce i garancí toho, že najdou kvalitní věci, které pak mohou sami vysílat. Alfou a omegou je pro nás dramaturgie a selekce toho nejlepšího. Producentům a především divákům jsme schopni ukázat současné trendy, které hýbou evropskými televizemi.

Nejvíce nám záleží na tom, abychom se pokoušeli předvídat, co se stane hitem. Loni jsme v předpremiéře uvedli Most!, který měl televizní premiéru až po tři čtvrtě roce a stal se z něj fenomén. Úplně jasně se ukázalo, o co mi jde.

Když na náš festival přijedete, nebudete sice znát onen seriál, jeho herce a dost možná ani jazyk, můžete si ale být jistí, že se u většiny z děl budete pídit po tom, kde lze sledovat další epizody. Už zažité věci rozšiřujeme o přidanou hodnotu, třeba o přednášku Kamila Fily, stand-up comedy či diskuzi s youtubery o seriálech pro teenagery – těm představujeme vysoké školy, v nichž mohou studovat televizní obory.

Nerada dělám žebříčky, pro mě se ale zatím jako nejslibnější soutěžní seriál jeví Zrádci režiséra Viktora Tauše, který po Vodníkovi a Modrých stínech podle mě skutečně rozviřuje české vlny a hlavně formu vyprávění. Obrovský potenciál má i nový seriál HBO Bez vědomí, který má v září světovou premiéru na festivalu v Torontu. V porotě u nás letos zasedne mimo jiné také šéfka Berlinale Drama Series Days. Jsem velice zvědavá na verdikt.

Přímou inspirací mi byl původní workshop britské London Film School, Sky TV a BBC s názvem Serial Eye. Výraz killer má představovat zabijáka předsudků o východní Evropě jako regionu, jehož televizní tvorbu nemá moc smysl sledovat. Záměrně používám výraz východní Evropa, protože takto nás na západě holt vnímají. Pokud slyším nějaké zmínky o kvalitní české tvorbě, jde o seriály Hořící keř a Pustina z produkce HBO.

Nechci to generalizovat, ale hlavním důvodem je podle mě nedostatek sebevědomí našich tvůrců v tom, že jsme schopní vyprávět příběhy, které zaujmou i jinde. Často slýchávám, že jsme malá země s omezenými finančními prostředky, ale kdyby všechno záleželo jen na penězích, tak nejlepší televizi bude mít Saúdská Arábie. U nás se ukazuje, že většina kvalitní a odvážné tvorby se objevuje v nízkorozpočtových produkcích, především u českých webseriálů.

Nechceme dělat jen změny pro změny, nastavení prvního ročníku se ukázalo jako vyhovující. Více se ale zaměřujeme na lokální propagaci, naopak loni jsme se snažili zaujmout především zahraniční profesionály. Nesoutěžní webseriály budeme tentokrát uvádět v balíčku best of světových online seriálů, které vybral švýcarský odborník Joël Bassaget.

Na základě mých zkušeností z návštěv televizních festivalů se proměnil program pro profesionály. Letos chceme odborné publikum maximálně vtáhnout do tématu. Ač se to nezdá, právě tato část programu v reálu může věci v budoucnu pootočit. Pro veřejnost budou přístupné nové panelové diskuze, doplní je autorské čtení nebo večírek u příležitosti projekce prvního romského sitcomu.

Takzvaná scandinoir už nedominuje, diváci jsou jí přesycení. Je sice pořád přítomná, seveřané se ale vůči ní čím dál více vymezují. Například v parodii Magnus, což je opravdu komediální klenot našich letošních projekcí, nebo v seriálu Stanice Valkyrien. Producenti se snaží najít nový jazyk, nový způsob vyprávění, což podle mě časem čeká i střední a východní Evropu. Najdeme něco, v čem jsme opravdu výjimeční, a nebudeme stále jen vytvářet remaky a sázet na léty ověřenou jistotu. Tedy pokud chceme být opravdu úspěšní.

Screenery seriálů z této sekce jsme zaslali českým influencerům a youtuberům, kteří budou svému publiku sdělovat reference. Zúčastní se také panelové diskuze o absenci žánru young adult u nás. Teď to po dlouhé době rozčísl seriál Euforie z produkce HBO, na který jsem osobně hleděla u vytržení a zároveň i s děsem z toho, co čeká mé děti, až dorostou do věku jeho protagonistů.