Článek
Od roku 1962 se také v tento den čte z jeviště divadel celého světa poselství, jehož autorem je vždy významná divadelní osobnost. Autorem prvního poselství byl básník a dramatik Jean Cocteau. Během let se v autorství těchto úvah, zamýšlejících se nad stavem divadla a světa, vystřídaly osobnosti jako Arthur Miller, Laurence Olivier, Peter Brook, Dmitrij Šostakovič, Lucchino Visconti, Eugene Ionesco, Edward Albee, Tankred Dorst, Dario Fo, John Malkovich, Helen Weiglová, Judi Denchová, Ariane Mnouchkine a v roce 1994 byl jeho autorem i Václav Havel.
Warlikowski hledá inspiraci daleko od divadla
Autorem letošního poselství je významný polský režisér a divadelník Krzysztof Warlikowski (1962), umělecký ředitel varšavského Teatra Nowego, v němž vytváří a formuje svou osobní vizi poslání divadla ve společnosti. Jeho divadelním mottem se stal „únik z divadla“ a tato teze proniká i text jeho poselství ke Světovému dni divadla.
„Mistry divadla lze nejlépe nalézt daleko od divadla. Obyčejně jsou to ti, které divadlo nezajímá jen jako mašinérie na reprodukci různých klišé a konvencí. To oni nalézají pulsující zřídla a živé proudy řek, které se obecně vyhýbají divadelním sálům a v nich denně se hromadícím nepřeberným zástupům lidí, potýkajících se s napodobováním jakýchsi světů. Napodobujeme, místo toho, abychom tvořili vlastní, koncentrované světy, přímo závislé na dialogu s obecenstvem a vášních, které skryté proplouvají, ale které právě divadlo umí nejlépe odhalovat,“ píše Warlikowski.
Inspiraci hledá polský divadelník spíše než v divadle v próze. „Den co den přemýšlím o spisovatelích, kteří již víc než před sto lety prorocky, byť zdrženlivě, vylíčili soumrak evropských bohů, který naši civilizaci pohroužil v dodnes nevyjasněnou tmu. Mám na mysli Franze Kafku, Thomase Manna a Marcela Prousta. Dnes bych do tohoto kroužku proroků zařadil i Johna Maxwella Coetzee. Jejich společný pocit nevyhnutelného konce světa, nikoli planety, ale modelu mezilidských vztahů, společenského pořádku a revolt, nás nyní dalekosáhle doprovází. Navzdory zločinům a konfliktům, které každou chvíli podpalují nová místa dokonce rychleji, než je stačí zachytit ve svých zprávách všudybylská média.“
Cítíme se bezmocní, zděšeni a spoutáni
Warlikowského poselství sleduje pocit člověka v současném světě. „Cítíme se bezmocní, zděšeni a spoutáni. Neumíme už budovat věž, ale zdi, které si zatvrzele stavíme, nás před ničím neochrání, naopak, ony samy potřebují ochranu a péči, která požírá podstatnou část naší životní energie. Nám už pak nezbývají síly, abychom se pokusili spatřit to, co se nalézá za branou, za onou zdí. A právě proto musí existovat divadlo a v tom musí hledat svou působnost. Nahlížet tam, kam hledět není dovoleno.“
Ve snaze popsat, jaké má být současné divadlo, cituje Warlikowski z povídky Prométheus Franze Kafky: „Pověst se pokouší vysvětlit nevysvětlitelné. Protože vychází z pravdy, musí opět skončit v nevysvětlitelném.“ A svou úvahu zakončuje přáním: „Takové divadlo, vycházející z hluboké pravdy a končící v nevysvětlitelném, všem jeho tvůrcům, kteří se objevují na jevišti, ale i těm, kteří jsou v hledišti, přeji z celého srdce.“
Warlikowského slova v překladu Ireny Lexové zazní v pátek 27. března před večerními představeními i ze scén divadel v České republice. Poselství rovněž vysílá více než stovka rozhlasových a televizních stanic ve více než dvaceti jazycích po celém světě.