Hlavní obsah

Režisér Jan Svěrák: Cítil jsem se jako ředitel zeměkoule

Právo, Zbyněk Vlasák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Minulý týden měla remasterovaná verze Akumulátora 1, divácky nejúspěšnějšího filmu roku 1994, českou premiéru na karlovarském festivalu a před pár dny už vstoupila i do tuzemských kin. Režiséra Jana Svěráka jsme se zeptali, jak se mu tento „první český velkofilm“ točil.

Foto: KVIFF

Petr Forman jako Olda a Zdeněk Svěrák jako léčitel Fišárek.

Článek

Co se vám dnes vybaví, když se řekne Akumulátor 1?

Já ho vždycky považoval za úlet. Když se mě lidé ptali, jaký ze svých filmů mám nejméně rád, zmiňoval jsem právě jeho. My se s Janem Slovákem snažili být při psaní Akumulátora hrozně vtipní – a občas to nevyšlo. Není tak učesaný, nepracuje tolik s emocí jako třeba filmy, které pro mne psal táta. Ale čím více času od něj uběhlo, tím víc ho beru na milost. Má v sobě obrovské množství energie a nápadů, doslova jiskří. Kdybych ho natočil dneska, určitě bych se za něj nestyděl.

Remasterovaná verze už se promítala v Los Angeles…

Ano, měli jsme premiéru na Wilshire Boulevard, což je stejná ulice, kde sídlí Akademie udělující Oscary. Byl tam i známý americký kritik F. X. Feeney, který s námi měl dělat po projekci besedu. Ve stejný den se promítalo rovněž naše Po strništi bos. On oba filmy viděl a dělalo mu problém poznat, který z nich je nový a který ten starý. Říkal, že si nebyl jistý, protože má Akumulátor tak současné tempo, a dobové rekvizity, jako třeba telefon s ciferníkem, považoval za stylizaci. Moc mě tím potěšil.

Foto: Milan Malíček, Právo

Novou verzi představil Svěrák na festivalu v Karlových Varech.

Ten film vůbec svým příběhem outsidera Oldy a jeho obrazu, který žije v televizi a živí se jeho energií, předběhl svou dobu.

Dneska už nemáme jen pár televizních kanálů jako tehdy, pohybujeme se ve virtuálním světě. A stejně jako v Akumulátorovi žijeme dva různé životy, jeden ve skutečnosti a druhý ne v televizi jako v našem filmu, ale na sociálních sítích. Hrajeme tam nějaké role a virtuální existence nám může přijít i zajímavější než realita. Z takového umělého světa se nám pak těžko vrací. V roce 1994 jsme nevědomky předpověděli něco, co teď nabylo docela konkrétní podobu. Ten film je vlastně současnější dnes, než byl tenkrát. Možná i to toho amerického kritika zmátlo.

Natáčení Akumulátora 1 muselo být extrémně náročné. Neměl jste z toho obavy?

Já miloval trikový film. Vždycky jsem ho chtěl dělat. Takže jsem se na všechna ta filmová kouzla a čáry těšil. Měli jsme docela velkorysý rozpočet. Akumulátora produkovala dnes už neexistující společnost Heureka a po Obecné škole, která byla nominovaná na Oscara, nám věřili. Pořídili dokonce americké počítače, na nichž hodlali dělat triky. Také jsme vyráběli obrovské modely, třeba vnitřku úst ve scéně u zubařky. Nechali jsme vyspárovat skluzy Slapské přehrady, abychom mohli natočit, jak se voda pouští horem, zregulovali jsme Mumlavský vodopád, aby šel na povel vypnout a zapnout, a taky jsme na celou noc zastavili provoz na Nuselském mostě. Dneska by mi to produkce rozmluvila. Byla jiná doba. Těsně po revoluci jsme si všichni mysleli, že Západ do deseti let doženeme, že je jen potřeba do toho pořádně šlápnout. Tak jsme do toho šlápli.

Foto: Michal Doležal, ČTK

Osmadvacetiletý Jan Svěrák (uprostřed) na natáčení Akumulátora 1

Prý jste ale ty americké počítače nakonec moc nevyužili…

My netušili, jak to bude fungovat. Ta technologie byla v začátcích. Každý záběr se počítal několik dní, než jsme si mohli prohlédnout výsledek. A to šlo o počítače, které normálně řídily rakety s plochou dráhou letu. Bylo složité je vůbec dostat takhle blízko k Rusku, řešilo se to na vládní úrovni. A potom je neustále hlídali chlapi s brokovnicemi. Pro jistotu jsme většinu triků řešili klasicky, postaru, v kameře.

Změnil vás ten film jako režiséra?

Byl jsem hodně mladý, ještě mi nebylo třicet. Měl jsme plno energie a té moci bylo přeci jen příliš. S kameramanem Frantou Brabcem jsme rozhodovali doslova i o počasí. A já propadl pocitu, že jsem ředitel zeměkoule. Když jsem pak jel z placu domů a rozsvítila se na křižovatce červená, já ji projel, protože jsem byl přesvědčený, že je to chyba produkce. I doma jsem byl nesnesitelný. Tím si ale musí projít každý režisér – aby mohl najít rovnováhu a pokoru. Mně pomohl můj další snímek, Jízda, který byl naopak velmi asketický.

A teď si představte, že moje ambice byly u Akumulátora původně ještě větší! Měl to být film v angličtině, dělaný pro Ameriku. V Los Angeles jsem se seznámil s americkým hercem Tomem Hulcem, který hrál titulní roli ve Formanově Amadeovi, a psal jsem to pro něj. Ale podobně jako u všech jiných mých projektů, které měly vzniknout v angličtině, z toho nakonec sešlo a hlavní roli si zahrál v češtině Petr Forman.

Je to pořád váš sen, natočit film v angličtině?

Je, člověk by měl mířit vysoko.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám