RECENZE: Young Fathers jsou opravdový hip-hop

Když formace vystoupila minulé léto na festivalu Rock For People někdy kolem desáté večer v betonovém hangáru, vidělo její produkci zahalenou modrým dýmem jen několik desítek vyvolených. Někdo si je našel a věděl, většina však do útrob garáže na stíhačky dorazila spíše náhodou.

Na výročí Vítězného února, tedy 25., dorazili Mladí otcové premiérově do naší metropole. V pražské MeetFactory si je už přišlo prohlédnout a také poslechnout mnohem více fanoušků. A drtivá většina z nich věděla, na co jde. Potěšitelné bylo, že angličtina mezi lidmi už tak drtivě nepřevládala, jak bývá v MeetFactory u podobných interpretů zvykem.

Aktuální album Young Fathers nazvané DEAD ukazuje skotský kvartet v dobré formě. Jistě, jejich živelné live vystoupení to nenahradí, nicméně muzikantům se do stříbra kompaktu podařilo vlisovat kromě hudby a rapu i nezbytnou energii, o kterou se formace opírá především. Nemusíte ani vědět, o koho se jedná, a stejně vás produkce alba chytne za šos a více než půl hodiny vláčí časoprostorem.

Ne, Young Fathers nejsou tak trochu jiný hip-hop, oni jsou pravý hip-hop! Co na tom, že nerapují do zblbnutí podle zažitých klišé a často přetékají třeba do soulu či gospelu nebo i popu, co na tom, že je žene kupředu společně s elektro podkresem dunění válečného bubnu. Oni jsou sice stylově trochu jinde, ale jejich opravdovost tkví úplně jinde. V naprosté upřímnosti sdělení, v syrovosti jejich podání a také v magické atmosféře. Jsou šamany zaříkávači, jsou pouličními kameloty v Aberdeenu či Glasgowě a jsou syrovými komentátory všeho kolem. Nemusíte umět ani slovo skotsky (angličtina zní opravdu o dost jinak), abyste vycítili, že je to „o něčem“.

Nečekejte žádný pubertální gangsta rap o velkých kárách, zlatých řetězech a prsatých kočkách. Tohle je špína světa v jeho krystalické podobě. Žádné silácké kecy, které jsou obvyklé u našich „Local Rap Heroes“. Spíš bezvýchodná syrovost – No Way, spíš strach – War, spíš únik – Hangman.

Přesto je z produkce Young Fathers patrná i naděje, jejich hudba není prvoplánově temná a depresivní. Východisko je však přece jen skryté, stejně jako plápolající plamínek na konci tunelu. Zapadnout do bahna přece není tak těžké. Mnohem těžší je najít z něj cestu ven. A mám takový pocit, že Young Fathers vědí, kudy vede.