Článek
Oba hrdinové, ona i on, jsou docela vzdělaní, bohatí a bílí. Štěstí jim to ale nepřineslo. Florence nabourala a skončila sama a na vozíku, Jocelyn je zase cynik před důchodem, jehož vztahy k ženám mají dost úchylný charakter. Prošedivělý a zdánlivě vnitřně prázdný svůdník se s nimi seznamuje spíš mechanicky, ze sportu, jsou mu lhostejné, chce si jen dokázat, že na to ještě pořád má. Proto lže, předstírá, dělá šaška.
Dobře napsaná postava se nám odhaluje postupně. Jocelyn na začátku vypadá jako podivín, který trpí bájnou lhavostí, pomalu se ale polidšťuje, nabírá hloubku. Nakonec by ocenil, kdyby ho měl na stará kolena někdo rád.
Podvodník na kolenou
Při rozhovoru s atraktivní sousedkou se situace tak zvrtne, že ho považuje za invalidu. Když ho pak pozve na večeři, chce ho ve skutečnosti seznámit se svou sestrou vozíčkářkou. Cynik chce nejdřív utéct, ale situace se ještě zkomplikuje. Jocelyn tvrdě zaplatí za svou napůl neúmyslnou lež.
I když se zápletka komedie pohybuje poblíž hranice uvěřitelnosti, postavy se chovají vcelku normálně a dokážou diváka vtáhnout i emočně. Scenárista, režisér a herec Dubosc ovšem nezapomíná na potrhlé gagy, které odlehčují romantické momenty. Velká část filmu se točila v Praze, kde se mu povedla scénka s recepčním. Jocelyn jako každý hrdý Francouz samozřejmě neumí anglicky a recepční se na základě jeho názorné gestikulace domnívá, že asi shání prostitutky, jemu šlo ovšem o kolečkové křeslo.
Láska bez bariér tančí na hraně mainstreamu a přitom si udržuje svěžest nezávislé komedie, odmítající zabřednout do mustru amerických rom-com. Představuje docela vzácný případ letní oddechovky, která není přeslazená, ani sprostá či zcela tupá.
Celkové hodnocení: 75%