RECENZE: V islandské detektivce není o ponurou atmosféru nouze

Příběh Ohyb ledovce zavede do současného Reykjavíku a jeho okolí. Setkáme se v něm s vysloužilým policistou Konráðem, který se začne znovu zabývat dávno odloženým případem. V ledovci Langjökull byla nalezena mrtvola mladého muže, který byl třicet let nezvěstný. V době, kdy zmizel, se soudilo, že ho zavraždil jeho obchodní partner Hjaltalín, ale konkrétní důkazy chyběly.

Podezřelý byl propuštěn, ale cejch vraha mu navždy zničil život. A Konráð byl tehdy jediný, kdo měl o jeho vině vážné pochybnosti. Proto se na vlastní pěst pustí do vyšetřování, aby bylo ve věci jednou provždy jasno.

Indriðasonova neméně slavná kolegyně Yrsa Sigurðardóttir kdysi poznamenala, že ve správné severské krimi by neměla chybět samota, ponurá atmosféra a depresivní detektiv. Indriðason takové očekávání naplňuje měrou vrchovatou. Konráð je poměrně čerstvý vdovec a stále ještě se nevyrovnal se smrtí své ženy, která zemřela na rakovinu. Trpí nespavostí a svou chandru a osamělost zahání po večerech červeným vínem.

Ani o pochmurnou atmosféru není nouze. Je podzim, dny se zkracují a světla ubývá. Zároveň se z hlubin zapomnění vynoří i další mrtví a některé postavy řeší ve svém nitru stejné dilema jako Dostojevského Raskolnikov. Prostě „depka“ jako vyšitá.

Autor píše lehkým perem, a proto se jeho příběh čte jedním dechem. Uvádí na scénu řadu více či méně důležitých figurek, ale všechny jsou něčím charakteristické a dobře zapamatovatelné.

Autor se v příběhu občas vrátí do minulosti a připomene i Konráðovo krušné dětství v poválečné době, kdy byl Island chudou zemí a na svůj boom si musel počkat. Nechybějí ani vzpomínky na hrdinova násilnického otce, kterého kdosi ubodal, když bylo Konráðovi osmnáct let. Mimochodem s jeho postavou jsme se setkali již v příběhu Temná zákoutí (Moba, 2021), a protože v této dějové lince zůstane i tentokrát spousta nevysvětleného, je zřejmé, že se výhledově můžeme těšit i na další příběh z „konráðovské“ série.

Na závěr zamyšlení, proč si čtenáři v celém světě tolik oblíbili severské detektivky. Nápadité příběhy hrají sice svou roli, ale zároveň jde i o společenské romány, které reflektují současnou situaci v konkrétních zemích. Zatímco autoři obývající Skandinávský a Jutský poloostrov se ve svých příbězích zabývají (kromě jiného) problematikou přistěhovaleckých ghett, „no-go“ zónami a ruskojazyčnými mafiánskými skupinami, jejich islandští kolegové žijí jinými tématy. Především globální změnou klimatu, kvůli které na ostrově tají ledovce, a finanční krizí, která v roce 2008 srazila na kolena celý ostrov.

V neposlední řadě rádi zmiňují i sopku Eyjafjallajökull, jejíž erupce paralyzovala v roce 2010 letecký provoz nad Evropou. Zřejmě proto, abychom tento malý ostrov v severozápadním cípu Atlantiku nepřehlíželi, a i nadále počítali s tím, že je významným hráčem nejen na poli literárním.

Hodnocení: 85 %