Hlavní obsah
Iveta Jiříková jako titulní postava Pucciniho Turandot. Foto: Patrik Borecký

RECENZE: Turandot utopená v ponuré ilustrativnosti

Po více než čtyřiceti letech se na jeviště pražského Národního divadla vrátila poslední opera Giacoma Pucciniho Turandot. Bohužel to však není důvod k radosti. Slovenská výtvarnice a režisérka Zuzana Gilhuus vytvořila v pražském Národním divadle již stříbřitě chladnou Juliettu, jež však nepostrádala snovost.

Iveta Jiříková jako titulní postava Pucciniho Turandot. Foto: Patrik Borecký
RECENZE: Turandot utopená v ponuré ilustrativnosti

Pucciniho scénickou báseň o kruté perské princezně ale zbavila orientálního lesku. Náhradou nabídla jen statické a ponuré obrazy na pomezí krematorní obřadnosti, ornamentálnosti bojových umění a módní přehlídky divadelně nečitelných kreací prestižního slovenského návrháře, vše navíc utopené v temnotě. A když měla vytvořit konkrétní dramatickou situaci, jako je vrcholná scéna polibku Turandot a Kalafa, vyšla z toho parodie ve stylu ochotnických produkcí. Tato Turandot dokládá u nás tvrdošíjně přetrvávající režisérskou tendenci aranžovat dekorativní obrazy namísto domýšlení dramatických příběhů a významů.

Mnoho vášnivosti nenabídla ani hudební podoba opery. Iveta Jiříková nemá pro Turandot hlas patřičného objemu, barvy a dramatičnosti, dohání to silou, takže její soprán zní nepřirozeně, s vibratem a v prakticky jediné dynamice. Statická režie jí nepomohla ani k rozvinutí hereckého naplnění postavy.

Na premiéře ji zcela zastínila Alžběta Poláčková krásně znějícím hlasem a dynamicky i výrazově propracovaným výkonem jako otrokyně Liu. Lze jen doufat, že alternující Anda-Luisa Bogza a Eliška Weissová nabídnou v roli Turandot lepší výkony.

Michal Lehotský odvedl prince Kalafa na solidní pěvecké úrovni s jistě znějícími výškami, nicméně Kalafův vztah k Turandot a tím i téma opery zůstaly nenaplněné. Aplaus si zasloužilo dobře sezpívané i sehrané trio ministrů Ping (Jiří Brücker), Pang (Richard Samek) a Pong (Josef Moravec), byť je režie proměnila v poskakující modré komiksové figurky.

Orchestr pod vedením Jaroslava Kyzlinka předvedl zvukovou okázalost, méně už výrazovou plasticitu, barevnost a hráčskou přesnost. Zásadní roli mají v Turandot sbory. Sbor Národního divadla (sbormistr Pavel Vaněk), jakož i Kühnův smíšený a dětský sbor (sbormistři Jaroslav Brych a Jiří Chvála) si za své výkony pochvalu plně zaslouží.

Giacomo Puccini: Turandot
Dirigent Jaroslav Kyzlink, režie, scéna a světelný design Zuzana Gilhuus, kostýmy Boris Hanečka, choreografie Martin Dvořák. První premiéra 24. ledna v Národním divadle, Praha

Hodnocení 60 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků