Hlavní obsah

RECENZE: Skupina Wohnout rozpohybovala svůj zvuk

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Plných pětadvacet let je na české hudební scéně kapela Wohnout. Oslavy vyřešila vydáním svého v pořadí desátého studiového alba HUH! a jeho plánovaným křtem ve skateparku v Praze na Štvanici, na místě, kde někteří její členové strávili zásadní část svého života.

Foto: Michal Skořepa

Skupina Wohnout slaví pětadvacet let na scéně.

Článek

Wohnout si už ve svých začátcích vybudoval zvuk, který je od té doby v podstatě neměnný. Stojí na neagresivním a lehkém, byť rozsahově omezeném zpěvu bratrů Matěje a Honzy Homolových, jejich proplétajících se kytarových pasážích a pevné rytmice baskytaristy Jirky Zemánka a bubeníka Fenka Steinera.

Rukopis je to ve výsledku originální, ovšem Wohnout je jím po tolika letech trochu svázán. Ne snad, že by z něho nedokázal cíleně vystoupit. Když to však, byť jen zkusmo, udělal, písničky potratily kus kouzla. A tak se ho jaksi přirozeně držel dál.

Nové album HUH! takových pokusů přináší několik, přitom rozhodně nepůsobí jako násilně chtěné změny. Koneckonců, i při jeho poslechu je u každé písničky jasné, že ti, kteří ji hrají a zpívají, jsou členové skupiny Wohnout.

Foto: Warner Music

Obal alba

Ta vůbec poprvé připravila celou desku v systematické spolupráci s producentem. Je jím Michal Skořepa a i pro něho to byla premiéra. Tenhle zkušený muzikant a autor mnoha videoklipů, mimo jiné i těch k písničkám Wohnoutu, výzvu přijal a jeho účast je rozhodně znát.

Předně má čtveřice v některých skladbách syrovější zvuk kytar než obvykle. Mimoděk tím připomíná svůj daný rockový základ, v takových HUH! a zatěžkané Kocovině se nástroje dokonce prodraly kamsi do hájemství hard rocku. Přítomny jsou i až stadionové pasáže a melodie, to především u písniček Flašinety a Tercie, přičemž v té druhé je opravdu silný kytarový riff.

Potlesk a Píseň poštovní mají odlehčenou, lehce kabaretní náladu, neopunkovým drajvem disponuje Pilot, v písni Mozart zase zazní spinet, přičemž jeho úřadování předchází punkově dravá část. Skladba Člověk koketuje s folkovou jemností, závěrečná Soví je pak ve své náladě vyrovnaná a podmanivá.

Wohnout nahrál svou zvukově nejbarevnější desku. Neopustily ho přitom smysl pro melodii ani hravost v textech, zůstala i mladistvost, která z písní bez ohledu na jejich inspirace čiší. A leckde se přidala divokost, to u skladeb, kterým vévodí řinčivé kytarové riffy. Tím vším se kapele podařilo o kousek překonat samu sebe, rozpohybovat svůj zvuk.

Wohnout: HUH!
vl. náklad/Warner Music, 46:44

Hodnocení 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám