Článek
Pro každý hudební festival je důležité, aby si vybudoval vlastní poetiku. V Česku se to podařilo nemnoha, Open Air Festivalu ano. Oslava radosti, léta a setkání pod širým nebem se odehrála od čtvrtečního odpoledne do nedělní noci. Opět v Trutnově a opět v amfiteátru Na Bojišti.
Letošní ročník byl věnován obětem násilného poválečného odsunu, což je samo o sobě téma, které českou společnost rozděluje. V Trutnově se o něm diskutovalo, pouštěly se filmy a katolický kněz Anton Otte hovořil na to téma při páteční bohoslužbě.
Bohoslužba na hlavním pódiu program každého dne zahajovala, to je typický znak festivalu. Stejně tak mnohá diskusní setkání v undergroundovém stanu i zákulisí, tištěný program s mnoha politickými i společenskými kauzami, sobotní fotografie diváků pod hlavním pódiem či alternativní a meditativní scéna Hare Krishna Camp.
Vzpomínalo se také na ty, kteří k festivalu měli blízko, ale nejsou již mezi živými. Padala jména Václava Havla, Ivana M. Jirouse, hudebního publicisty Vladimíra Vlasáka, muzikanta Filipa Topola nebo klávesisty skupiny Doors Raye Manzareka. A rozhodně to nebyla jen rozmáchlá gesta. Trutnovský festival činí pocty seriózně a vážně.
Dary pro náčelníka a jeho sestru
V pátek se na hlavním pódiu představili čtyřiaosmdesátiletý Pierre Brice a třiasedmdesátiletá Marie Versiniová, francouzští herci, kteří na filmovém plátně ztvárnili postavy Vinnetoua a jeho sestry Nšo-či. Trutnovský festival ctí indiánské filozofie a tradice, takže jejich přítomnost byla logická a diváky nadšeně kvitovaná.
Škoda jen, že se pořadatelům přivítání herců na scéně organizačně vymklo z rukou. Pokouřili s nimi nicméně dýmku míru a věnovali jim štěňata setrů. Ty si však Brice ani Versiniová domů neodvezli.
„Byl bych nejraději, kdyby se z nich stala rodová zvířata,“ řekl Právu hlavní pořadatel Martin Věchet. Jeho psi mimochodem zmíněná štěňata přivedli na svět. „Líbilo by se mi, kdyby si je rozebrali ti, kteří k festivalu neodmyslitelně patří, abychom o sobě věděli a mohli se setkávat.“
Reggae, punk a bigbít
Přirozenou součástí festivalu byla vystoupení kapel i jednotlivců. Letos se pořadatelům nepodařilo zajistit žádné velké hvězdy. Přijela nicméně spousta těch, jejichž koncerty podpořily zmíněnou atmosféru festivalu, případně ji pro osvěžení na chvíli odtáhly jinam.
Julian Marley, syn krále reggae Boba Marleyho, přivezl reggae v podobě životního stylu i každodenní modlitby. Roztančil diváky pod pódiem a beze slov vysvětlil, že láska, svoboda a mír jsou základní priority přívrženců stylu. Stejné ostatně hlásá trutnovský festival.
Punkovou náladu nastolily britské kapely The Damned a Toy Dolls. Zatímco ta první je dávno za zenitem a její vystoupení bylo bez energie i emocí, Toy Dolls rozdávali svým melodickým punkem radost a chuť do života.
Již ve čtvrtek představil klasické bílé blues britský hudebník a zpěvák John Mayall, v pátek v noci zase spředla nitky world music v emotivní vystoupení v Belgii narozená zpěvačka Natacha Atlas a v sobotu spojil alžírskou hudbu s rockem a elektronikou francouzsko-alžírský hudebník Rachid Taha.
Českou scénu výtečně reprezentoval zpěvák David Koller. On i jeho skupina se nacházejí ve skvělé formě, znalci si dokonce všimli, že zpěvák během vystoupení několikrát radostně vyskočil, což u něho nebývá zvykem.
Setlist tvořily písničky z jeho sólových desek a také z repertoáru Lucie. Ty dostaly lehce odlišnou úpravu, mnohdy přitom dosti překvapivou (třeba kytarové riffy namísto zvuku kláves v motivu Šroubů do hlavy), a daná hitovost písní vyvolala minimálně skvělou náladu na pódiu i pod ním.
Velmi dobrá vystoupení předvedli Hana a Petr Ulrichovi se skupinou Javory Beat, Petr Linhart a 29 Saiten, Vlasta Redl s kapelou, na menším pódiu Buty, Medvěd 009, Tommy Indian, Malignant Tumour, WWW nebo Please The Trees.
Podle odhadu přišlo na festival asi třináct tisíc diváků. Slunečné počasí je zahřálo, a byť nebyly všechny položky v programu beze zbytku přitažlivé, v úvodu zmíněná jedinečná atmosféra se i při viditelné generační obměně publika opět prosadila.