Článek
To hlavní, co výstava nazvaná Barevný neklid nabízí, jsou obrazy a kresby z 60. let, kdy umělec hledal zajímavé propojení mezi novou figurací, pop artem a abstrakcí.
Hlavy, ženská prsa, lidská torza se u něj v náznaku objevují v nesčetných proměnách a variantách společně s abstraktními amorfními tvary. Mnohé je naznačeno jen kresbami, jako by autor dlouho a nakonec marně hledal výslednou obrazovou kompozici.
Důležité pro Volrába byly jeho začátky na sklářské střední škole v Kamenickém Šenově a ve sklářském ateliéru Josefa Kaplického na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Formy na jeho malbách a kresbách jsou totiž tekuté, podobné roztavenému sklu. Také výrazná barevnost odpovídá paletě sklářských výtvarníků.
Autor se však systematicky věnoval malbě a činil pokusy jen s prostorovými papírovými reliéfy. V závěru krátké tvůrčí dráhy a v souvislosti s účastí na sympoziu Artchemo 1968-1969, které mělo otevřít cestu k používání umělých hmot, pracoval také s plastem, igelitem, plexisklem a emailem.
Kurátoři výstavy v tiskové zprávě uvádějí, že případ Rudolfa Volrába dokazuje, že příběh českých dějin umění není zdaleka uzavřen, naopak, že stále je možné přicházet s překvapivými a nečekanými objevy. Hodnocení je trochu nadnesené. Škoda, že se autor nezabýval ateliérovým sklem, k čemuž přímo podněcuje jeho malba, která jako by byla občas skicou pro trojrozměrný objekt z barevného skla. Jeho místo na výsluní by bylo zaslouženější.
| Rudolf Volráb: Barevný neklid |
|---|
| Veletržní palác, Praha, do 25. května |