Článek
Dětský svět je podstatou a největším trumfem filmu režiséra Jana Svěráka. Vyšperkovali ho klasickým svěrákovským humorem plným zjemnělé nejedovaté ironie a nedorozumění se světem dospělých. Není to však čistá komedie, přesnější by bylo označení úsměvný vzpomínkový film.
Malý Eda se po krátkém úvodu v Praze musí odstěhovat na vesnici, za války relativně bezpečné místo, kde žije pospolu s tetami, dědečkem či moudrým panem učitelem. Postupně objevuje kamarádství i zradu, přírodu a zvířata, život i smrt. Naznačen je také erotický motiv, ale tak nesměle, že erotiku Eda spíš neobjevuje, než objevuje.
Tereza Voříšková
Hlavní postava chlapečka je napsána skvěle a malý Alois Grec hraje kouzelně. Křehký, zpočátku naivní a ustrašený usmrkánek, se později umí i naštvat, když ho větší kluk otravuje na ulici. Hodná maminka Terezy Voříškové je jednorozměrná nezajímavá postava, o něco lépe je na tom tatínek Ondřeje Vetchého, který zápasí s několika rozpory. Na jedné straně touha vykonat něco pro vlast, na straně druhé je třeba přežít válku a v neposlední řadě i podivínského diktátora v podobě starého otce (Jan Tříska), který se narodil ještě za monarchie a v tom stylu řídí i rodinu.
Ondřej Vetchý (z filmu Po strništi bos)
Se strejdou „Vlkem“ (Oldřich Kaiser) všem zakáže mluvit, protože prý kdysi škrtil babičku. Jenže vynechá jednu část pravdy, která na situaci vrhá jiné světlo a divák ji na začátku nezná, je naznačována postupně.
V úvodu použitý pojem „střípky“ vzpomínek platí důsledně, příběh nemá silnou jednotící linii, jde opravdu o epizodky a nepodařilo se vytvořit napětí. Divák se ani nemůže moc bát, protože hlavním postavám se nic vážného stát nemůže - jinak by nemohla existovat Obecná škola, která se odehrává později. Zkrátka necítí velké drama, a je to možná dáno i tím, že tu není silná dospělá postava, schopná hlubších úvah, ať už někdo jako Igor Hnízdo nebo učitel z Vratných lahví. Pořád ale jde o hezký nostalgický film, který převyšuje český průměr.