Hlavní obsah

RECENZE: Schmitzer, Špalková a Medvecká v ponurém dramatu

Novinky, Stanislav Dvořák

Točit v Česku filmy, které nemají být sranda, je odvážná práce. Zdeněk Tyc to zkouší stále dál a film Jako nikdy znamená výrazný posun nahoru po minulém režisérově pokusu, politicky korektním El Pasu. Najednou se ztratila faleš, film nepoučuje a až tak moc se nedojímá, což je vzhledem k tématu obdivuhodné.

Foto: Falcon

Jiří Schmitzer ve filmu umírá.

Článek

Režisér natočil příběh umírajícího nemocného malíře (Jiří Schmitzer), který bydlí na chalupě, drsné a zanedbané jako on sám. Starají se o něj dvě ženy. Starší zdravotní sestřička (Taťjana Medvecká) představuje obětavý typ, kterému opravdu nezáleží na sobě a pečuje bez otázek, téměř automaticky, přestože by se na bývalého milence klidně mohla okamžitě vykašlat. Manžel i syn jí to vyčítají, ale ona si nemůže pomoct.

Pak je tu mladší malířka (Petra Špalková), která je malířem fascinována, ale není tak mateřská, aby ho jen opečovávala, je tvrdší a vulgární. Mezi oběma ženami to samozřejmě začne nebezpečně jiskřit.

Foto: Falcon

Jana Pidrmanová

Své role zvládají obě herečky výborně – stejně tak Schmitzer. Malíř je nepříjemný, zlý stařec, který nikdy neprojevoval moc přízně ani synovi (Marek Němec) a stále všechny kolem uráží. Jeho dvě ženy přesto nikdy neodejdou a společně čekají na nevyhnutelnou smrt.

Mnohem menší zájem o něj jeví syn a jeho přítelkyně (Jana Pidrmanová), která tam jaksi nezapadá. Ukáže se, že je příliš hezká, slušná a jemná na to, aby dokázala bohémské prostředí pochopit a od té chvíle už je velmi předvídatelné, že syn se nakonec pokusí získat drsnější „umělkyni“.

Zneklidňující snímek o smrti, o odvaze říkat si pravdu i o sebeobětování má slušnou šanci minimálně na nominaci na některou filmovou cenu. Návštěvnost v kinech bude téměř jistě tristní, protože o komedii tu opravdu nejde.

Celkové hodnocení: 75%

Reklama

Výběr článků

Načítám