RECENZE: Rusko nepochopíš – ale můžeš se o to aspoň pokusit
Během tří dějství se letoviskem na Krymu (a je příznačné, že jde právě o Krym!) přežene tornádo závratných společenských proměn. V prvním dějství jsme v roce 1910 a v idylickém bílém prostoru a kostýmech se vedou jiskřivé dialogy plné skvostných čechovovských narážek a paradoxů.
Ve druhém aktu se ocitneme uprostřed absurdní fanatické bolševické grotesky, kde neudat udavače je fatální životní chybou, a třetím dějstvím skočíme do ruské současnosti, kde rozhodují dolary a kalašnikovy podnikatelů v „kurvárenském průmyslu“, kde se rozpadá čas i realita a bizarní průvod postav se řadí ke godotovskému čekání na loď do Ameriky.
Tím vším prochází skeptický ironik Zachedrinskij, role jako by přímo na tělo napsaná Ivanu Řezáčovi, který v ní konečně opět dostává zaslouženou hereckou příležitost. A nutno říct, že ji bezezbytku naplňuje s velkou hereckou invencí – od ironického lva společnosti přes cynika prostituujícího se v bolševickém režimu až po ztišeného bezdomoveckého filozofa, který prošel zkušeností gulagu. Je to umně, rafinovaně a zábavně zbudovaná postava, které nechybí hořkost, sebeironie, ale i stopa melancholie, okouzlení a jímavosti. Novodobá podoba ruského Ahasvera.
Čekání na americkou loď se účastní bizarní figury včetně nadživotní matrjošky V. I. Lenina.
Foto: Viktor Kronbauer
Všechny ostatní postavy (v přesných hereckých zkratkách) ladí režie Juraje Deáka do dobře sladěného obrazu podle nálady jednotlivých dějství. Podílí se na něm i adekvátní scénografie a citlivá hudba Ondřeje Brouska. Dokonale vyvážené je střetnutí ruské mystiky s německou racionalitou v čechovovském prvním dějství, zatímco obraz bolševické absurdity je v druhém aktu místy až zbytečně přeforsírovaný a ukřičeně parodický, poslednímu dějství by slušel ještě větší ponor do oparu surrealisticky vnímané skutečnosti. Ale inscenace má spád, diváky baví a vede je od nezávazně komediálních momentů k závěrečnému zhořknutí v duchu Mrožkowa geniálního textu.
Vinohradům se Láskou na Krymu podařila dramaturgická trefa do středu aktuálního tématu a výsledkem je zdařilá inscenace, jež má šanci stát se diváckým hitem. Jen překonat ostych z trochu zavádějícího titulu a nechat se pohltit touto zábavnou i mrazivou mrožkowskou lekcí o Rusku.
Slawomir Mrožek: Láska na Krymu
Překlad Josef Mlejnek, režie Juraj Deák, scéna Milan David, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, dramaturgie Jan Vedral, hudba Ondřej Brousek. Premiéra 19. prosince 2014 v Divadle na Vinohradech Praha.
80 %