Článek
Během tří dějství se letoviskem na Krymu (a je příznačné, že jde právě o Krym!) přežene tornádo závratných společenských proměn. V prvním dějství jsme v roce 1910 a v idylickém bílém prostoru a kostýmech se vedou jiskřivé dialogy plné skvostných čechovovských narážek a paradoxů.
Ve druhém aktu se ocitneme uprostřed absurdní fanatické bolševické grotesky, kde neudat udavače je fatální životní chybou, a třetím dějstvím skočíme do ruské současnosti, kde rozhodují dolary a kalašnikovy podnikatelů v „kurvárenském průmyslu“, kde se rozpadá čas i realita a bizarní průvod postav se řadí ke godotovskému čekání na loď do Ameriky.
Tím vším prochází skeptický ironik Zachedrinskij, role jako by přímo na tělo napsaná Ivanu Řezáčovi, který v ní konečně opět dostává zaslouženou hereckou příležitost. A nutno říct, že ji bezezbytku naplňuje s velkou hereckou invencí – od ironického lva společnosti přes cynika prostituujícího se v bolševickém režimu až po ztišeného bezdomoveckého filozofa, který prošel zkušeností gulagu. Je to umně, rafinovaně a zábavně zbudovaná postava, které nechybí hořkost, sebeironie, ale i stopa melancholie, okouzlení a jímavosti. Novodobá podoba ruského Ahasvera.
Čekání na americkou loď se účastní bizarní figury včetně nadživotní matrjošky V. I. Lenina.
Všechny ostatní postavy (v přesných hereckých zkratkách) ladí režie Juraje Deáka do dobře sladěného obrazu podle nálady jednotlivých dějství. Podílí se na něm i adekvátní scénografie a citlivá hudba Ondřeje Brouska. Dokonale vyvážené je střetnutí ruské mystiky s německou racionalitou v čechovovském prvním dějství, zatímco obraz bolševické absurdity je v druhém aktu místy až zbytečně přeforsírovaný a ukřičeně parodický, poslednímu dějství by slušel ještě větší ponor do oparu surrealisticky vnímané skutečnosti. Ale inscenace má spád, diváky baví a vede je od nezávazně komediálních momentů k závěrečnému zhořknutí v duchu Mrožkowa geniálního textu.
Vinohradům se Láskou na Krymu podařila dramaturgická trefa do středu aktuálního tématu a výsledkem je zdařilá inscenace, jež má šanci stát se diváckým hitem. Jen překonat ostych z trochu zavádějícího titulu a nechat se pohltit touto zábavnou i mrazivou mrožkowskou lekcí o Rusku.
Slawomir Mrožek: Láska na Krymu
Překlad Josef Mlejnek, režie Juraj Deák, scéna Milan David, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, dramaturgie Jan Vedral, hudba Ondřej Brousek. Premiéra 19. prosince 2014 v Divadle na Vinohradech Praha.
80 %