Článek
I když film není dokonalý, tvůrce částečně omlouvá fakt, že si vzali extrémně obtížné, utajované téma. O otázkách, které řeší, lidé moc nechtějí mluvit na kameru. Může se někdo vzdát dítěte, když ho nosil ve svém těle? A co když se něco nepovede? Objednavatelé si to mohou rozmyslet, rozvést se, zemřít nebo dítě může být postižené. Náhradní matka si také může postavit hlavu a dítě si nechat. Neexistuje žádný právní rámec pro podobné situace, účastníci nemají žádnou smlouvu.
Jedna z protagonistek dokumentu se dostane do nezáviděníhodné situace, když objednavatelka závislá na prášcích není schopná se o dítě starat, ale otec ho pořád chce. Ona cítí, že by si ho měla nechat, a tak začne soudní bitva. Jiná se stane náhradní matkou už podruhé a ničí jí to rodinu. Partner nese velmi nelibě, že má pořád v břiše cizí děti, na dlouhou dobu se jim úplně změní rodinný život a pohybují se na hranici rozchodu. A to všechno se děje kvůli úplně cizím lidem.
Nakousli a nedořekli
Jedním z problémů dokumentu je to, že nekonfrontuje „objednavatele” dítěte, z čehož by vzniklo autentické a emotivní drama. Tito lidé ale nechtějí mluvit, stydí se nebo se možná bojí i policie. Hlavně ale Česká televize předkládá film, který má jen padesát minut a rozjíždí příběhy několika náhradních matek. Sdělí velmi málo o motivaci protagonistek, o jejich minulosti, psychologii, rodinném pozadí, o tom, kdo vlastně jsou. Dopad filmu by byl větší, kdyby každá jednotlivá matka podrobně vysvětlila, co se jí honilo hlavou už na začátku.
Diváka zarazí velká naivita, s jakou se do akce pustily. A nebo možná film jen málo vysvětluje? Uvědomovaly si třeba, do jak šíleného rizikového podniku šly? Počítaly s tím, že „objednavatelé” se mohou rozvést nebo zemřít při autonehodě? Ve filmu také bohužel není vidět, jak jedna z protagonistek trpěla pod tlakem tradičně smýšlejícího okolí, když najednou měla dítě bez manžela (žila na Moravě na vesnici). Aby příběh řekl více, byla by nutná debata po filmu, takovou možnost ale televizní divák nemá.
Na konci dokumentu se jeví jako jasné, že pro tak rozsáhlé a komplikované téma by byla vhodnější formou televizní série. Režisérka si to uvědomuje, natočila prý materiálu více, ale holt nebyly peníze. Škoda. Kdyby bylo víc peněz, víc času a víc rozmýšlení, mohlo vzniknout něco výjimečného.