Článek
Postavy mají být co nejodpornější (daří se) a nejstupidnější, až se člověku dělá mdlo. Hlavní polda má image internetového pedofila, prodává dětem drogy v mrtvých krysách a občas šikanuje introvertního puberťáka, kterého hraje Marilyn Manson.
Když tak nějak omylem postřelí nic netušícího souseda, neodveze ho do nemocnice, ale řeší jen to, jak se zbavit těla. Zakrvácený chlápek navíc nemá dost slušnosti, aby už umřel, a pořád se vrací k vědomí.
Jeho kolega ve sboru, podivný jednooký černoch, je také pěkné kvítko. Místo zákona se zajímá hlavně o svou vysněnou kariéru v hudebním průmyslu, pro kterou ovšem nemá nejmenší předpoklady. Všem vnucuje své jediné veledílo, hnusné amatérské techno, které by složilo na notebooku i malé dítě, a trvá na tom, že jde o velký hit. Dokonce s tím dojede až k producentovi, který ovšem dílko označí za největší shit, jaký slyšel za třicet let kariéry.
Některé Dupieuxovy dialogy dost baví, třeba u producenta to jiskří, podobně scéna pohřbu anebo rozhovor poldy s Číňanem o nedostatku mrtvých krys. K podivnosti postav a prostředí je třeba přičíst i to, že film je trochu nepřirozeně poslepovaný, jakoby kostrbatý a vlastně nemá pořádný příběh.
Dupieux nám nabízí jednu z těch úchylných komedií/parodií mimo mainstream, která střídá velmi humorné momenty s těmi palčivě trapnými.