Článek
Režisér Krystian Lupa, autor nejen textové adaptace, ale i scény, světelného designu a režie, vytvořil v Mýcení formálně i obsahově dokonale promyšlenou a vystavěnou scénickou fresku na téma umělecké a obecně lidské sebestřednosti a až patologické zahlcenosti vlastním egem.
Smuteční večeře po pohřbu jedné z postav, při které se nekonečně dlouho čeká na příchod herecké hvězdy, hrající starého Ekdala v Ibsenově Divoké kachně, se protáhne hluboko přes půlnoc. Ve hře a i ve skutečnosti, neboť plzeňské představení končilo přesně s úderem dvanácté. A během čekání se mluví, mluví a mluví a z nekonečně proplétaných slov a vět se rodí nepříliš povzbudivý, leč dobře známý obraz umělecké generace, která mladistvé plápolání vyměnila za status celebrit, státní ceny, divácký aplaus a vlivné styky. To vše komentováno z odstupu samotným Bernhardem.
Lupa napíná divákovu pozornost na skřipec zvukově i tempově poddimenzované diskuse, z níž tu a tam vyhřezne krutě groteskní pointa. Ne všichni diváci jsou ochotni podrobit se této tortuře, ale přesto stojí za to. Téměř pětihodinový stroj je sestaven velmi umně, počínaje funkční scénografií, pokračuje dokonalým využitím zneklidňující hudby, nikoli bezúčelnými, ale s celkovou konstrukcí korespondujícími filmovými dotáčkami, a konče obdivuhodnými hereckými výkony. Lupovo divadlo v duších a myslích dlouho rezonuje a zejména publikum, které má s divadelním a hereckým světem své zkušenosti, v něm má co objevovat.
Teatr Polski předvedl v Plzni dokonale promyšlenou a působivou divadelní fresku.
Jen v závěru (po fantastické „ekdalovské“ večeři!) se zdá, že už se mele několikrát vymlácená sláma, že Mýcení má několik nastavovaných konců.
Ale i tak platí, že vratislavský Teatr Polski v Plzni předvedl výsostné divadlo. O to víc je těžko představitelné, že jedno z nejvýznamnějších evropských divadel stojí před likvidací kvůli zmanipulovatelnému konkurzu na jeho ředitele.
Protestní hlas téměř celé polské divadelní obce, k němuž se v Plzni připojili i čeští divadelníci, by neměl být oslyšen. Vždyť podobné jednání není jen polskou specialitou.
| Thomas Bernhard: Mýcení |
|---|
| Divadelní adaptace, scéna, světla a režie Krystian Lupa, 7. září Nové divadlo, Plzeň. |