Hlavní obsah
Andrea Elsnerová (Matylda Spina), Jiří Dvořák (Jindřich IV.) a Otakar Brousek ml. (Dionisio Genoni) v inscenaci Jindřich IV. Foto: Viktor Kronbauer

RECENZE: Pirandellův Jindřich IV. je víc než jen veselá fraška

Jindřich IV. (1922) italského moderního klasika Luigiho Pirandella, jehož uvedlo v poslední premiéře roku Divadlo na Vinohradech, je jednou ze stěžejních her světového repertoáru 20. století.

Andrea Elsnerová (Matylda Spina), Jiří Dvořák (Jindřich IV.) a Otakar Brousek ml. (Dionisio Genoni) v inscenaci Jindřich IV. Foto: Viktor Kronbauer
RECENZE: Pirandellův Jindřich IV. je víc než jen veselá fraška

Málokteré drama vypovídá tak hluboce o křehkosti a relativitě lidského bytí jako příběh italského šlechtice, Pirandellova současníka, který se rozhodl hrát roli německého císaře z 11. století. Málokterá hra je tak herecky efektní i divácky vzrušující, leč zároveň i inscenačně komplikovaná jako Pirandellův Jindřich IV.

Autor označil svou hru jako tragédii a Jindřich IV. svou lidskou i dramatickou podstatou naplňuje parametry tragického hrdiny. Máme-li ovšem dát zapravdu jinému velkému klasikovi moderního věku, Friedrichu Dürrenmattovi, že skutečná tragédie už na jevišti 20. století není možná, pak je Jindřich IV. dokonalou tragikomedií.

Nikoli však fraškou, jak Pirandellův text inscenuje režisér Michal Vajdička. Jestliže Pirandello ukazuje, že nikoli Jindřich, ale jeho okolí je světem bláznů, pak na vinohradském jevišti Pirandellovi blázni zlevnili na šašky. Postavy obklopující Jindřicha jsou plytké, nezajímavé figurky: ukomikovaný doktor Genoni Otakara Brouska ml., ješitná markýza Matylda Andrey Elsnerové, zcela bezvýrazný baron Belcredi Václava Vašáka, akční, ale režijně rovněž nevystavěný Carlo di Nolli Pavla Baťka, o Frídě talentované Veroniky Lazorčákové ani nemluvě…

Jiří Dvořák (Jindřich IV.) a Václav Vašák (Tito Belcredi) v inscenaci Jindřich IV.

Foto: Viktor Kronbauer

A uprostřed této pouště trčí jako pustý solitér nádherně, citlivě modelovaný Jindřich IV. Jiřího Dvořáka, mnohobarevný a vrstevnatý od sršatě mstivého humoru až po bezbřehý smutek. Jenže o čem a s kým má hrát, když svět, před nímž si nasadil masku šílence, je jen nudným hemžením nepodstatných figurek? A jak ho může v závěru režisér vložit do náruče Bertolda (Ondřej Rychlý), jehož nechá po celou dobu inscenace jen postávat v pozadí? Proč Jindřicha připraví o poslední větu o proměně jeho postavení z dobrovolné hry v internaci z donucení? Tyto a další otázky provázejí návrat Jindřicha IV. na vinohradskou scénu, škoda že v inscenaci, jež o kvalitách hry i autora diváky přesvědčí jen stěží.

Luigi Pirandello: Jindřich IV.
Překlad Vladimír Mikeš, režie Michal Vajdička, dramaturgie Milan Šotek, scéna Pavol Andraško, kostýmy Katarína Hollá. Premiéra 20. prosince v Divadle na Vinohradech.

Hodnocení 60%

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků