Hlavní obsah

RECENZE: Moje žena stárne jako pes

Právo, Radmila Hrdinová

V komedii francouzského herce a dramatika Sébastiena Thiéryho Začínáme končit se na jevišti pražského Divadla Kalich poprvé sešli Barbora Hrzánová a Radek Holub.

Foto: Richard Kocourek

Barbora Hrzánová a Radek Holub excelují v rolích manželů Baumanových.

Článek

Alanovi Baumanovi se zdá, že jeho žena v posledních letech rychle stárne. Sedm let na jeden jeho rok, tedy jako pes. A život se stařenkou nad hrobem se mu zdá nesnesitelný. Najme si proto svého mladšího firemního kolegu, který se má o Natalii postarat se vším všudy. Ne, nemá ji zabít, ale stát se jejím milencem. A Hervé mu to slíbí. Už proto, že se mu paní Baumanová, která o problému svého manžela nic netuší, ani trochu nezdá stará…

To je jen slibný začátek komedie, v níž Thiéry navršil neskutečné množství absurdních situací. V duchu Feydeauova dědictví roztočil bláznivý kolotoč, v němž ve svižném dialogu stíhá jedno překvapení druhé. Postavu paní Baumanové autor rozdělil mezi dvě herečky, ale v inscenaci Lídy Engelové, která si s textem i herci dokonale rozumí, ji hraje Barbora Hrzánová a je to skvělé řešení. K rychlým proměnám obou podob jí stačí výměna paruky a decentní herecké prostředky. Nenechá se svést k přehrávání či karikování postavy, ale užívá si ji se vším všudy včetně zpěvného čísla, jak vystřiženého z kabaretu 20. let.

Foto: Richard Kocourek

Alan Bauman by rád svou ženu odložil do domova pro seniory. Jí se to evidentně nelíbí.

Jejího muže, jehož péče o manželku nepostrádá postranní úmysly, hraje Radek Holub jako notorického lháře, zaplétajícího se do svých neustálých improvizací. Rychlé střihy a stupňující se tempo vyhovují jeho dravému herectví s širokou škálou výrazů, od tragikomického nešťastníka po šťavnatou karikaturu. Jestli lze v jeho výkonu něco postrádat, tak větší lehkost, která francouzské komedii sluší. Ale to je u komedií tohoto typu věcí repríz.

V postavě Hervého, který je třetím vrcholem trojúhelníku, uplatnil Radek Zima nejen fyzicky vypracovanou postavu, ale i šarm a smysl pro pointování absurdních situací. A v samotném závěru se dostaví překvapení v podobě další postavy, ale netřeba prozrazovat pointu.

Začínáme končit v Divadle Kalich je divácká tutovka. Hlavně díky skvělým hereckým výkonům a zkušené režii Lídy Engelové.

Sébastien Thiéry: Začínáme končit
Překlad: Petr Christov, režie: Lída Engelová, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Ivana Brádková. Premiéra 21. března v Divadle Kalich Praha.

 Celkové hodnocení: 80 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám