Článek
Jen v inscenaci režiséra Štěpána Pácla pozbyla na symbolistní ornamentálnosti a s ní do jisté míry i na poetičnosti. Zvěcněla, a na místo snové poezie nastoupil humor. Ale je to humor laskavý a hravý, stejně jako přístup inscenátorů k Maeterlinckovu textu.
O tom, jak se náš dnešní svět liší od Maeterlinckovy „belle epoque“, vypovídají i scénické podoby jednotlivých prostředí, jimiž sourozenci Mytyl a Tyltyl procházejí při svém hledání modrého ptáka, nejpatrnější je v nelichotivém obraze našeho konzumního přízemního štěstí.
Strohé scénografické řešení obráceného pokoje s nábytkem trčícím ze stěn i visícím od stropu není přitom pro charakterizaci jednotlivých obrazů nejšťastnější, ostatně (až na vzácné výjimky) nevychází nijak výrazně vstříc ani herecké akci ale vše zachraňují nápadité kostýmy i režie, která herce vede k hravé nadsázce. A třeba obraz Království budoucnosti s nenarozenými dětmi v podobě malých modrých parašutistů s bílými padáčky je půvabným a vtipným ztvárněním Maeterlinckových, v duchu jeho doby značně odlišných představ.
Sourozenci Mytyl (Pavlína Štorková) a Tyltyl (Filip Kaňkovský) se setkávají s Vůdcem přízemních štěstí (Václav Postránecký).
Štěpán Pácl měl velice šťastnou ruku, když do dětské dvojice obsadil Pavlínu Štorkovou a Filipa Kaňkovského, oba herci v sobě mají velkou dávku dětské naivity, zvídavosti, upřímnosti a hravosti - aniž by se dětsky podbízivě pitvořili, jsou ve svých rolích naprosto uvěřitelní a milí.
Ale i ostatní postavy, které děti na jejich pouti provázejí či s nimiž setkávají, jsou zdařilé - ať už je to přehorlivý Pes Pavla Baťka, zrádně licoměrný Kocour Saši Rašilova, upovídaný Chléb Jana Bidlase, z ostatních herců především Václav Postránecký, který se s chutí proměňuje do rozličných podob Dědečka, Dubu, Vůdce přízemních štěstí a Času, Johanna Tesařová jako Babička, Lípa či Vůdce štěstí anebo Patrik Děrgel jako všudypřítomný Králík a jedno z Modrých dětí.
Dobře sehraní jsou i další představitelé tvořící nepostradatelný sbor a živě hrající hudebníci, obojí v programu odbytí poněkud neuctivě anonymním označením „externí spolupráce“.
Dosud nenarozené děti se vydávají na cestu, v popředí Václav Postránecký jako Čas.
V Modrém ptáku získalo Národní divadlo konečně kýžené rodinné představení, s nímž si budou bez problémů rozumět děti (alespoň ty řekněme od deseti let výše), potěší i dospělé a které k divákům promlouvá v dnešní nelehké době o věcech něžných, citlivých a nesmírně potřebných.
| Maurice Maeterlinck: Modrý pták |
|---|
| Překlad: Šárka Belisová a Alena Morávková, režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Jan Tošovský, scéna: Andrej Ďurík, kostýmy: Iva Němcová, Lucia Škandíková a Tereza Kopecká, hudba: Jan Kudláč, Premiéra 19. listopadu ve Stavovském divadle ND Praha. |