Článek
Experimentuje s tak rozdílnými materiály, jako jsou papír nebo kov. Zkoumá jejich vyjadřovací možnosti, jako by hledal nejlepší způsob, jak působit na pozorovatele, aby mu mohl předat latentní poselství hmoty v nekonečném prostoru.
Název Intermundia nezvolil Polcar pro svou výstavu náhodně. Tento termín totiž znamená v latinském jazyce cosi jako mezisvětí. Prostor mezi jednotlivými světy, vesmíry či vyjadřovacími formami. Můžeme tedy tento odborný termín chápat jak materiálně, tak i nemateriálně.
Miroslav Polcar vytváří abstraktní trojrozměrné skulptury (Model prostorové situace, 2009).
Polcara bezpochyby inspirovalo i prostředí pražského letohrádku. Jeho ostré hroty se jako ostré břity zařezávají do krajiny, ve které stále dříme genius loci jedné osudové bitvy. Bitvy, které se účastnil také francouzský myslitel a geometr René Descartes, který vysvětloval duchovní konstrukce pomocí matematické přesnosti.
Možná proto Polcar vytvořil v každém křídle jeden interní mikrokosmos, ve kterém rozehrál vlastní hru ploch, bodů a sítě přímek. Aby mohl překročit dogmatické hranice fundamentálního vnímání estetických dogmat.
Pracuje s papírovým materiálem, vzývá jeho mnohovrstevnatost, slisovává ho do nových tvarů, ohýbá ho na samotnou mez. Vytváří z něj trojrozměrné skulptury i vizuálně transparentní plakátovací plochy či rozevřené obří knihy. Někdy je opatřuje abstraktně expresivními motivy kupkovského ražení, jindy černými skvrnami, které vytvářejí na bílé ploše dojem spálenin.
Tyto velkoformátové artefakty nechává prostupovat denním i nočním světlem, aby demonstroval prostupnost hranic. Také zavěšuje cáry papíru ke stropu jako prapory, které popisuje orientálními exotickými znaky. Povlávají ve vzdušných proudech, nebo jsou rozprostřeny jako koberce po celé místnosti. Kaligrafické hrátky působí někdy až primitivně, jako prastaré jeskynní malby, ale stejně jako ony v sobě mají magický rozměr.
Výtvarník zavěšuje cáry papíru ke stropu jako prapory, které popisuje orientálními exotickými znaky.
Tam, kde pracuje výtvarník s kovem, působí jeho práce mystičtějším dojmem. Desky vypadají jako totemy s neznámými znaky, do kterých ruka tvůrce vyryla, vyleptala či vyřezala abstraktní motivy.
Cesta Miroslava Polcara vede od dvojrozměrného k trojrozměrnému. Vystupuje z omezenosti plochy do plasticity třetí dimenze, přičemž světlo se stává dalším neuchopitelným estetickým vjemem, který hmotné plastiky odosobňuje a vytváří z nich spirituální subjekt.
| Miroslav Polcar: Intermundia |
|---|
| Letohrádek Hvězda, Praha, do 31. října |