RECENZE: Mezi dobýváním a záchranou oceánů. Do podmořského světa zve francouzský film Odysea

Jeho snímek Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara, kterým pak byly oceněny ještě Příběh červené rybky a Svět bez slunce.

Příběh filmu začíná v roce 1949, kdy si kapitán francouzského válečného námořnictva Jacques Yves Cousteau může díky svému vynálezu akvalungu pořídit vysněnou vilu u Středozemního moře.

Stěhuje se do ní s manželkou Simone a syny Philippem a JeanemMichelem a společně poznávají a vychutnávají si potápění a zázračný světa ticha pod vodou.

Pak přichází slavná potápěčská loď Calypso a s ní výpravy s velkými mezinárodními úspěchy nejen Cousteauových filmů, ale i objevů a jejich využívání – a zneužívání.

Zároveň s tím ale jde i určité obětování Simoniných a Jacquesových dětí, pak velká tragédie, zkrátka ty nejdůležitější chvíle v životě rodiny i v dobývání a později ochraně oceánů a životního prostředí vůbec.

Film Odysea se pohybuje skoro na pomezí životopisného dokumentu ve snaze zachytit hlavní body. Na scénáři se přitom s režisérem Sallem podíleli i Cousteauův syn Jean-Michel a jeden z jeho nejvěrnějších, kapitán Calypsa Albert Falco.

Z toho zřejmě plyne i snaha zachytit především klíčové události oceánografického bádání a také pouze Cousteauovu první rodinu, v níž se Jean-Michel narodil. Bohužel však právě ona snaha spíše „zachytit“ než „vyprávět“ vede k poněkud nudné posloupnosti, protože více méně jen ilustruje celkem známá fakta. Až v závěrečné třetině, s proměnou Cousteauova postoje vůči životnímu prostředí, dostává film větší spád.

A nejspíš i z této de facto rodinné scenáristické spolupráce vyplývá i to, že film se až legračně vyhýbá složitosti Cousteauova charakteru a jeho dobrodružné a dosti sobecké povahy. Představuje ho sice jako člověka, který má nějakou tu chybičku, ale především jako mimořádně charismatického muže, jenž získá a přesvědčí každého.

Hereckému obsazení dominují více než stabilně okouzlující Lambert Wilson v roli Jacquese a skvělá Audrey Tautouová, jejíž Simone prochází složitějším a pro herečku vděčným (a výborně vyjádřeným) vývojem, a současná francouzská hvězda Pierre Niney, jež v roli Philippa určitě uspokojí především ženskou část publika.

Nedílnou a neodmyslitelnou součástí filmu jsou překrásné záběry podmořského světa, jeho klidných zákoutí i vzrušujících nebezpečí. Ale popravdě řečeno divák možná očekává i v tomto směru trochu víc – byť je samozřejmě těžké ukázat víc, než dnes již běžně ukazují 3D dokumenty.

Odysea je film, který představuje mimořádně pozoruhodnou osobnost, a zejména v závěru přináší silný apel na každého, kdo je ochoten si alespoň uvědomit stále rychleji odcházející tajemné krásy planety.

Jeho emocionální působivost však přece jen doplácí na příliš jednostranně osobní a poněkud povrchní pohled na modlu oceánografického světa.