Hlavní obsah
Jitka Smutná jako Čapkova Matka s Tonim v podání Aleše Bílíka Foto: Alena Hrbková

RECENZE: Matka. Tomu ty, maminko, nerozumíš

Poslední hru Karla Čapka Matka uvedlo Vršovické divadlo Mana. V režii Petera Gábora titulní roli hraje Jitka Smutná.

Jitka Smutná jako Čapkova Matka s Tonim v podání Aleše Bílíka Foto: Alena Hrbková
RECENZE: Matka. Tomu ty, maminko, nerozumíš

Matka je Čapkovou poslední hrou. Psal ji v pohnutém roce 1938, v době vzrůstajícího fašismu a války na spadnutí. To se výrazně promítá do hry, jež na válku pohlíží z pozice matky ztrácející ve jménu ideálů jednoho syna za druhým. A ona nemá nic než je.

Čapkovy hry jsou silně tezovité a prodchnuté patosem, Matka je v tomto smyslu snad nejobtížněji realizovatelná, mimo jiné i proto, že herecké gesto i rétorika se za téměř sto let výrazně proměnily. Téma hry, zakotvené v rozdílném pohledu na hrdinství mužskýma a ženskýma očima, však v době genderového rozostřování rolí a pohlaví nabývá na aktuálnosti.

Režisér Peter Gábor se svým týmem text účinně zhustil, postavy zlidštil a přiblížil dnešnímu vnímání, a to i díky probleskujícímu laskavému humoru. Platí to především o titulní postavě, v níž Jitka Smutná podává vynikající výkon. Její Matka je normální ustaraná a milující máma, středobodem jejího světa je rodina, muž a děti.

Jenže své muže ztrácí jednoho za druhým. Odcházejí s lehkostí, ve jménu svých poslání, vůči matce mají jen pocit lehkého soucitu a trapnosti plynoucí z nutnosti oznámit jí svou smrt. A utěšující větu „Tomu ty, maminko, nemůžeš rozumět“. Jenže matka Jitky Smutné se o ně rve se vzrůstajícím vztekem a bezmocnou hořkostí a propast mezi její prázdnou náručí a solidaritou mrtvých mužů je stále hlubší.

Tahle máma nemůže s patetickým gestem přikázat Tonimu „Jdi!“, může jen rezignovat a přiznat si svou prohru v boji o poslední milované dítě. A i tuto závěrečnou, herecky značně ošidnou scénu zvládá Smutná bravurně.

Překonat schematičnost mužských postav se v inscenaci zcela nedaří a asi to ani nelze. Nejuvěřitelnější z nich je dobrácký a vojenskou strohost postrádající Otec Dušana Sitka, nejtezovitěji vycházejí ideologické spory dvojčat Petra (Leonard Stirský Hädler) a Kornela (Matěj Vejdělek).

Ondřej (Ivan Kopeček) je trochu matný a jednostrunný, Jiří (Jaroslav Blažek) má ve hře i inscenaci dost málo prostoru. A Aleš Bílík má na benjamínka Toniho až příliš mužnosti na to, aby uhrál chlapeckost postavy, ale její něhu vůči matce zvládá dobře.

Vše se odehrává na scéně, kde metaforou rodiny je visící prádlo, především mužské košile, do té poslední v závěru ukrývá matka své hoře. Vršovická Matka je víc než jen jubilejním holdem autorovi, tragiku opouštěných a nepochopených matek nese se značnou sugestivitou.

Karel Čapek: Matka
Režie Peter Gábor, dramaturgie Věra Mašková, výprava Michal Syrový. Premiéra 5. února ve Vršovickém divadle Mana, Praha

Hodnocení 75 %

Může se vám hodit na Firmy.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků