Článek
Není tomu jinak ani v případě hry anglického dramatika Lionela Goldsteina Pan Halpern a pan Johnson, která je další dramaturgickou trefou uměleckého ředitele Ungeltu Milana Heina.
Nad čerstvým hrobem své ženy se pan Halpern potká s mužem, který se chystá položit na hrob kytici květů. Na židovském hřbitově neobvyklá věc. Překvapení však teprve začínají. Pan Johnson totiž tvrdí, že byl po celých padesát let důvěrným přítelem Halpernovy ženy.
Na začátku dialogu jsou tu dva rivalové, kteří si mají hodně co vysvětlovat. Ale jak se o sobě dozvídají stále víc, jejich vztah začíná připomínat manželství, včetně manželsky svárlivého tónu.
Na konci stojí opět u hrobu, ale už jako přátelé, jejichž svazek je zpečetěný společnou láskou. Přinejmenším si mají do konce svých dnů o čem povídat.
Z divadelní hry Pan Halpern a pan Johnson.
Tři židle a dva herci. Nic víc není zapotřebí. Ovšem musí to být vynikající herci a zkušený režisér, což zde obojí platí. Kostkův Halpern je neodolatelný ve své počáteční naivitě i postupném prozírání a narůstající vzájemné popudlivosti. V hercových očích a tváři lze číst jako v knize šok, rozhořčení i něhu. Střízlivější Němcův Johnson s rozkoší dávkuje svou převahu s lehce ironickou i pobavenou odměřeností.
Když se však dozví o Halpernově nevěře, vystartuje hystericky jako podvedená manželka. Je v něm kus Dona Quijota, jemuž pohaněli jeho Dulcineu. Sledovat rafinovaně vystavěný dialog dvou hereckých mistrů je radost.
Pan Halpern a pan Johnson je typickou ungeltskou kvalitou, spočívající v hereckém umění, poctivém, nepodbízivém a duši zasahujícím. A to vůbec neznamená, že se diváci i nezasmějí.
| Lionel Goldstein: Pan Halpern a pan Johnson |
|---|
| Překlad Pavel Dominik, režie Ladislav Smoček, scéna a kostýmy Alena Schäferová. Česká premiéra 28. února v Divadle Ungelt, Praha, psáno z reprízy 3. března. |