Článek
Tedy propadák ve washingtonském Nathional Theatre. Lloyda Webbera pak napadlo zachytit se úspěšnější filmové verze z počátku 60. let a příběh Mary Hayley Bellové z roku 1957 o novém převtělení Ježíše jakž takž vylepšit pro londýnský Aldwych Theatre a další scény. Pro brněnskou pemiéru přeložil a nastudoval Pískání po větru Petr Gazdík.
Vánoční snění party dětí kolem Vlaštovky, Rošťandy a Ubožáčka v rodině bez maminky rozjitří fantazii, takže v tajemném Muži, který je divákům předhazován jako možný uprchlý trestanec, spatří Ježíše Krista. Střet světa dětí na území dospělých je možné vyobrazit jako svár životem ještě nezkaženého, nepokřiveného, nezpochybněného vědomí s úhyby dospělé ideologické předpojatosti, ať už společenské, náboženské či politické, ne ovšem až tak naivně, aby za příklad doteku hodnot mohl sloužit pravděpodobný vrah, byť usilovně autorsky i herecky vylepšovaný.
Dvě kvality ovšem opravňují uvedení Pískání do větru na české jeviště. První je Lloyd Webber. Už v úvodním songu, a pak nejenom ve finálním odposlechneme ozvuky melodií jeho Jesus Christ Superstar. Nikdo mu nevezme čich na rockový hit, kterých je v Pískání po větru řádka.
A potom je tu profesionální výkon sedmdesátičlenného hereckého ansámblu, v české kotlině bezkonkurenčního. Všemu na první premiéře vévodil perfekcionistický part Petra Gazdíka v roli Muže a bezchybný Dušan Vitázek jako hejsek Amos. Lyrický, a skoro ještě dětský projev ocení každý ve Vlaštovce Elišky Skálové a její protiklady ve výkonu Viktórie Matušovové v Candy. Všechny děti na jevišti jsou roztomilé, nejvíc Josef Gazdík (Ubožáček).
Lloyd Webber je klasikem světového muzikálu, proto je oceněníhodné uvádět na jeviště i jeho slabší vzdechy. Divácky bude ovšem Pískání po větru úspěšné.
| Andrew Lloyd Webber, Jim Streinman: Pískání po větru |
|---|
| Překlad, úprava, režie: Petr Gazdík, choreografie: Carli Rebecca Jefferson, hudební nastudování, dirigenti: Dan Kalousek, Jakub Žídek, Premiéra 24. října 2015 na Hudební scéně Městského divadla Brno. |