Hlavní obsah

RECENZE: Irena Obermannová zaplula do vod červené knihovny

Právo, Lucie Zelinková

Přestože to tak většina mužských kritiků a recenzentů vždy viděla, Irena Obermannová není autorkou plytkých ženských románků. Poměrně sofistikovanou prací s jazykem, čtivostí a kontroverzními tématy se držela na poli sledovaných českých literátů.

Foto: Milan Malíček

Irena Obermannová umí s jazykem pracovat citlivěji než v knize Láska.

Článek

Poslední knihou s příznačným názvem Láska však zahučela do propasti průměrné červené knihovny. Bohužel.

Irenu Obermannovou mám ráda. Společenský i mediální lynč, kterého se jí dostalo po vydání Tajné knihy, nepovažuji za spravedlivý. Přece jen, ke vztahu jsou zapotřebí vždycky dva.

Cit pro jazyk

Předchozí kniha Dopisy Kafkovi, ve které až příliš hravě zpracovala osud Mileny Jesenské, byla místy velmi dobrá a místy protivně infantilní. Naznačovala, že Obermannová možná objevuje novou cestu pro své psaní, v němž se doposavad držela poměrně striktně autobiografické linie.

Její nejnovější kniha však potvrdila opak. Autorka se vrátila k toku „před Tajnou knihou“, popisuje průměrný milostný vztah a používá k tomu zcela průměrnou formu.

Obermannová disponuje výjimečným citem pro jazyk, který žensky ohýbá. V knihách něžně promlouvá ke čtenářkám – předpokládejme, že recipienty většiny jejích knih jsou převážně ženy – a vypráví vlastním životem inspirované příběhy, které staví především na vnitřních prožitcích a vztahových peripetiích než na dějových zvratech.

Většina recenzentů házela všechny předchozí knihy včetně Tajné knihy a Panoptika českého do pytle s názvem „červená knihovna“. Po knihu Dopisy Kafkovi se Obermannová držela mimo něj, sem tam s mírným uklouznutím. Knihou Láska však bohužel do této škatulky zaletěla po hlavě. Možná to byl záměr, možná chtěla vytvořit jen milostný příběh. V každém případě je to škoda, autorka má na víc.

Ve svém psaní je sofistikovanou dámou, umí citlivě pracovat s jazykem a své ženské čtenářky pochopit a potěšit. Úsilí, s jakým servíruje vlastní životní zkušenosti a proměňuje je v příběhy, je sympatické a lidské. Předchozí novelky však měly vždy něco navíc. Originálnější příběh, neotřele vystavěné postavy a další.

Jako téměř ve všech svých knihách i Láska si všímá takřka výhradně hlavní hrdinky. Vše kolem, všechny postavy a události, jsou jen kulisami hrdinčina světa. Celé dílo zapadá do průměru, což je škoda. Irena Obermannová to umí daleko lépe.

Irena Obermannová: Láska
Motto, 200 stran, 249 Kč

Celkové hodnocení: 55 %

Reklama

Výběr článků

Načítám