Článek
Novinka je zajímavá, o tom není sporu. Už jenom tím, že na ní s Iggym Popem spolupracovali zpěvák a kytarista amerických Queens of the Stone Age Josh Homme, bubeník britských Arctic Monkeys Matt Helders a kytarista Dean Fertita, jenž hraje v The Dead Weather a Queens of the Stone Age. Nahrávali ve dvou Hommeho kalifornských studiích.
Prvotní nápad udělat to takhle pocházel od Iggyho Popa, jenž se s Hommem zapovídal na předávání cen britského magazínu Kerrang! Poslali si potom pár mailů o umění a literatuře a jednoho dne se prý Iggy Pop bez předešlého ohlášení objevil před Hommeovým domem. Za chvíli odjeli do studia.
Složení tvůrčího i interpretačního týmu dalo dohromady klasickou rockovou kapelu. Obroušeny tak byly hrany punku, zpěvákova stylového hnízdiště, a šlo se vstříc jinému zvuku. Výsledkem je notná dávka temnoty, melancholie a syrovosti, které se dostalo všem písničkám na desce.

Obal alba Iggyho Popa.
Pop tentokrát není výrazově tak divoký, jako bývá se svými The Stooges za zády. Dává si naopak záležet na výrazu, intonaci a klade důraz na texty s místy až temným obsahem.
Brzy se ale ukáže, že styl nové kolekce je kompromisem mezi zvukem kapel, z nichž jednotliví účinkující pocházejí. Je to, bohužel, trochu málo, protože se mu tím pádem nedostává originality ani vize. V tomto ohledu se od něho nesporně čekalo více. Ve výsledku je totiž každý ze čtveřice protagonistů zaměnitelný.
Hudební složka alba, veskrze garážová a syrová, navíc předčila Popův trochu unavený zpěv. Někdy to dokonce působí tak, že je jen ozdobou, jakousi celebritou v davu, která na sebe pouze poutá pozornost. A přitom je to jeho sólové album.
Iggy Pop: Post Pop Depression |
---|
Universal Music, 41:36 |