RECENZE: Fotograf Jan Lukas vyzval Prahu a New York na pomyslný souboj měst

Přesto v něm reálie naší domoviny zanechaly výrazný vizuální odkaz. Ten je na výstavě zastoupen striktně černobílými díly, zatímco obrazy Nového světa mají barevnou podobu.

Dva výstavní sály proti sobě pomyslně staví dvě města, dva politické systémy, dva umělecké přístupy a také dva pohledy na fotografovy zásadní životní etapy. Tohle všechno zakódoval kurátor Josef Moucha do pomyslného antagonismu obou duchovních přístupů.

Mistrně využil prostorového členění galerie, která se skládá ze dvou malých místností a vstupního miniprostoru, kde je plakát a curriculum vitae tvůrce.

Po této symbolické overtuře návštěvník vstupuje mezi mlýnské kameny a musí se rozhodnout, kudy dál a čemu dát přednost. Vpravo číhá syrovost obrazů z vesměs totalitních Čech, zatímco vlevo čeká barevná svoboda zámořského kosmopolitního megapolis (strany mají opačnou orientaci, než jaké je politické spektrum).

Pražská zastavení pocházejí z let 1930–1965 a jsou zároveň reportážemi i uměleckými vhledy do tehdejší estetiky městské scenérie. Černobílá forma zobrazení však vyvolává v člověku dojem sychravé podzimní zimomřivosti. Vlající svastika na Pražském hradě, kus Gottwaldovy hlavy na Národním muzeu, ledová krusta na Vltavě či dušičkový pohled na Karlův most skrze smuteční vrby působí velmi tísnivě.

A najednou New York! Jeho živé barvy, reklamy, světla a hlavně lidé na ulicích. I americká vlajka plná hvězd a pruhů patří do estetické kompozice města tak nějak přirozeně. Jako by symbol americké státnosti patřil k reklamním poutačům na Manhattanu či barevným šatům dívek v Central Parku.

Pomyslný souboj obou měst však přesto nemá jasného vítěze. Praha v sobě skrývá spíše intimní, syrovou poetiku, která je sice mírně depresivní, ale má v sobě tajemství. Kdežto New York je dekadentní, svobodomyslná, zároveň i nepřehledně sebevědomá moderní aglomerace.

Jan Lukas vystihl vizuální přednosti obou zásadních míst svého života s uměleckou nadsázkou, ale také fotografickou dokumentární přesností. Procházet se mezi jeho snímky znamená vrátit se proti proudu času a zkusit pochopit, jak žili lidé odlišně na dvou stranách železné opony.