RECENZE: Florence And The Machine pracují i s tichem

Její písničky přitom nejsou psány a aranžovány tak, aby byly stadiónovými hity, skladbami, které po prvním poslechu posluchač nevymaže z mysli. Svou finální podobou se pohybují v alternativních popových prostorech a Welchová se jich tam jako interpretka zmocňuje se všemi uvedenými hlasovými přednostmi. A vůbec to pro ni není potíž.

Vzniká nejenom jasný dojem z toho, že melodičnost v její tvorbě hraje důležitou roli, ale opakovaně i pocit, že to kvalitní v dnešním popu nabízejí mnohdy ti, pro které není prvořadé usadit se v mainstreamu a už z něho nikdy neodejít.

Welchová je autorkou svébytných písniček, které na novince High As Hope vytvářejí komorní náladu. Z ní si ale v mnoha okamžicích vyrazí k atmosféře dýchánku kdesi na zámku, zejména ve skladbách z úvodu desky (June, Hunger a South London Forever). Klíčem k uchopení písniček je výrazný a pevný hlas zpěvačky, její schopnost dělat s ním tak trochu kouzla a také vokální party. Příkladné je to ve zprvu tiché The End of Love, jež graduje v silném sborovém zpěvu, přitom se neustále opírá o delikátní hru klavíru.

Písně spojuje patos, který je v nich od první chvíle. Pokud jím posluchač prohlédne a soustředí se na hudební čistotu a výrazovou upřímnost tvorby Florence And The Machine, může mu připadat patřičný. Je však součástí prakticky všech skladeb, a tak po nějakých dvaceti minutách začne trochu rušit.

Album také nabízí chytrou práci s tichem, tedy pasážemi, v nichž písně ve své intimitě vejdou do fáze, kdy v nich zní jen jeden nástroj, nebo je slyšet pouze zpěv. Tolik ticha na jinak vcelku intimních deskách Florence And The Machine ještě nebylo. Možná je ho na té čerstvé dost kvůli tomu, že Welchová je producentkou vlastní kolekce, což nikdy předtím nebyla.

I když na tu práci nebyla sama (pomáhal jí Emile Haynie), je zřejmé, že hudba je nyní opravdu podle jejích představ. I představ o tichu.

Hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: