Článek
Melody Gardot přivezla velmi dramatický jazz, místy popovější, místy s příchutí blues a šamanství, v němž je místo i pro ne zcela běžný patos. Zpěvačka odvážně prohledává různé hudební šuplíky a dochází až na hranice alternativního rocku nebo funku v syrové podobě, jak se hrával na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, než žánr zdegeneroval v disko.
Kdo by znal pouze pár videoklipů z internetu, mohl by získat dojem, že jde o „druhou Norah Jones”, ale mýlil by se. Vedle „relaxačního jazzíku”, který určitě také je jednou z jejích silných stránek, se pouští do temnějších vod, spíše v duchu Niny Simone a nářeku dávných bluesmanů.
Melody Gardot
Skladby v zásadě stojí na silných melodiích, jejich přečtení je ale komplikováno zámlkami, dramatickými zvraty a sóly, především u saxofonu přecházejícími až do psychedelie.
Irwin Hall Jr.
Saxofonista Irwin Hall Jr. v Praze sklízel mimořádné aplausy i uprostřed písní, když nabídl svá výbušná, rozervaná sóla a hrál i na dva nástroje současně. Působil téměř hypnoticky, což přesně odpovídá duchu tvorby Melody Gardot, jež je při hlubším pohledu mnohem afričtější, než se zdá.
Ač vydala i uhlazené pop-jazzové nahrávky s velkým orchestrem, na koncertě bylo slyšet, že cítí hudbu jako magický kmenový rituál. A publikum se stalo jeho součástí. Donutila ho zpívat různé opakované motivy, do nichž kapela improvizovala, aby vše vyvrcholilo funkovým tanečním přídavkem. Koncert sice byl na sezení, ale na konci už na svém místě zůstal jen málokdo.