Článek
Joss si od první písně (coververze Joea Simona The Chokin Kind) okamžitě získala publikum a přesvědčila, že není ve světě hvězdou bezdůvodně. Disponuje neskutečně silným a pronikavým hlasem, který dokáže gospelově burácet i introvertně tiše pohladit v některých baladách.
Praze nabídla průřez celou (zatím) nedlouhou kariérou s hity jako You Had Me, Super Duper Love, Put Your Hands On Me, I Got the Feeling, Baby, Baby, Baby či Big Ol’ Game.
Ke koncertům Joss Stone vždy patří i pocta klasickému soulu, takže mimo jiné nechyběl třeba odkaz na The Chi-Lites, soulový kvartet z Chicaga sedmdesátých let ,zazněl rázný protestující politický hit (For God's Sake) Give More Power to the People nebo baladičtější Stoned Out of My Mind a vzpomínka na „osmdesátky” Teardrops od Cecila a Lindy Womackových.
Joss okouzlila Prahu neskutečně pronikavým hlasem i humorem a komunikativností.
Její doprovodná kapela (kytara, basa, bicí, dechy, klávesy, dva vokalisté) se příliš nepouštěla do sólování, vedle tak ohromující frontwoman to nebylo třeba. Zaznělo celkem krátké nepříliš originální sólo na kytaru a uplatnil se také saxofonista.
Kromě hlasu a vkusného materiálu okouzlující Joss nabízí ještě mnohem víc. Vydává ze sebe nezměrnou pozitivní energii, když po pódiu neustále uvolněně pobíhá, tančí a navazuje kontakt s někým v publiku. Je jednou ze slavných zpěvaček, na kterých je ještě pořád vidět, že nepřijela dělat „kšeft”, ale prostě má ráda lidi a hudbu. Upřímně se snaží komunikovat, zajímá se o místo, kde hraje, a neříká nesmysly jako „Hello, Československo”.
Smysl pro improvizaci a humor prokázala i v závěru, když chtěl jeden z fanoušků doprovázet baladu Right To Be Wrong svým psím vytím. Nejdříve to vypadalo, že smíchy nedokončí přídavek, ale nakonec lyricky dozpívala a odplula bosá ve svých elegantních černých šatech do zákulisí. Na její „těkúju” a „na zdraví” čeští fanoušci jen tak nezapomenou.