RECENZE: Exploze blonďaté funky energie jménem Joss

Joss si od první písně (coververze Joea Simona The Chokin Kind) okamžitě získala publikum a přesvědčila, že není ve světě hvězdou bezdůvodně. Disponuje neskutečně silným a pronikavým hlasem, který dokáže gospelově burácet i introvertně tiše pohladit v některých baladách.

Praze nabídla průřez celou (zatím) nedlouhou kariérou s hity jako You Had Me, Super Duper Love, Put Your Hands On Me, I Got the Feeling, Baby, Baby, Baby či Big Ol’ Game.

Ke koncertům Joss Stone vždy patří i pocta klasickému soulu, takže mimo jiné nechyběl třeba odkaz na The Chi-Lites, soulový kvartet z Chicaga sedmdesátých let ,zazněl rázný protestující politický hit (For God's Sake) Give More Power to the People nebo baladičtější Stoned Out of My Mind a vzpomínka na „osmdesátky” Teardrops od Cecila a Lindy Womackových.

Její doprovodná kapela (kytara, basa, bicí, dechy, klávesy, dva vokalisté) se příliš nepouštěla do sólování, vedle tak ohromující frontwoman to nebylo třeba. Zaznělo celkem krátké nepříliš originální sólo na kytaru a uplatnil se také saxofonista.

Kromě hlasu a vkusného materiálu okouzlující Joss nabízí ještě mnohem víc. Vydává ze sebe nezměrnou pozitivní energii, když po pódiu neustále uvolněně pobíhá, tančí a navazuje kontakt s někým v publiku. Je jednou ze slavných zpěvaček, na kterých je ještě pořád vidět, že nepřijela dělat „kšeft”, ale prostě má ráda lidi a hudbu. Upřímně se snaží komunikovat, zajímá se o místo, kde hraje, a neříká nesmysly jako „Hello, Československo”.

Smysl pro improvizaci a humor prokázala i v závěru, když chtěl jeden z fanoušků doprovázet baladu Right To Be Wrong svým psím vytím. Nejdříve to vypadalo, že smíchy nedokončí přídavek, ale nakonec lyricky dozpívala a odplula bosá ve svých elegantních černých šatech do zákulisí. Na její „těkúju” a „na zdraví” čeští fanoušci jen tak nezapomenou.