Hlavní obsah

RECENZE: Ardenský les Jaroslava Hořánka je plný překvapení

Právo, Jan Šída

Výstavu Ardenský les složenou z prací grafika Jaroslava Hořánka (1925–1995) připravila pražská Galerie Hollar. Expozice prezentuje převážně méně známá a dosud nevystavená díla. Díky tomu čeká na milovníka kvalitní grafické tvorby mnoho překvapení.

Foto: katalog výstavy

Jaroslav Hořánek je mistrem drobné grafické práce.

Článek

Starší návštěvník si při procházení kolem vitrín s Hořánkovou knižní výtvarnou tvorbou najednou uvědomí, že měl jeho rukopis v mládí stále před očima. Výtvarník se totiž podílel na několika dětských publikacích z edice Knihy odvahy a dobrodružství a ty nechyběly v žádné knihovničce dříve narozených čtenářů.

A právě ukázky z užitého umění mohou každému pomoci nalézt společnou vlnovou délku s duchovním jazykem ostatních grafických prací. Prolomit jejich kód totiž není jednoduché. A pomocnou ruku nám nepodá ani název toho kterého díla. Hořánek se totiž omezuje na poněkud abstraktní pojmy typu Hlava, Chmurné odpoledne nebo Atrakce. Co si máme pod takovými slovními symboly vlastně představit? A jak je máme sladit s barevným děním na obraze? To už nechává grafik plně na nás. Na naší imaginaci i vnitřní odpovědnosti k našemu výslednému dojmu. Co si přestavíme, to máme.

Foto: katalog výstavy

Některé grafiky Jaroslava Hořánka vypadají jako abstraktní labyrinty duše (Představení).

Výtvarně je Hořánek věrný především nosné linii čar. Z těch splétá své představy a pokládá je na rovnou plochu tak, aby z nich vyhřezla často až brutální expresivní plasticita. Tu navrch podporuje i volbou barev. Modrá i červená jsou v jeho pojetí opravdu výmluvné akcenty.

Dosahuje jimi takřka magických rozměrů. Některé jeho práce jsou totiž inspirovány africkými či americkými domorodými kultovními předměty, jako jsou rituální masky či totemová znamení.

Zvláštní kapitolu tvoří na výstavě deset prací, které Hořánek vytvořil těsně před smrtí. Je z nich patrné, že blízkost zásadního lidského momentu dílo markantně ovlivnilo. Barvy jsou smutné, neveselé a zašmodrchané linie vytvářejí depresivní labyrint. Někde mezi tím vykukuje torzo lidské tváře, jinde zvířecí škleb.

Jaroslav Hořánek na své pouti Ardenským lesem neustále hledal na obzoru probleskující záchytné světlo. Někdy se k němu přiblížil více, jindy zase méně. Ale vždy a za každých okolností věděl, kudy k němu vede cesta.

Jaroslav Hořánek: Ardenský les
Galerie Hollar, Praha, do 20. července

Celkové hodnocení: 80 %

Reklama

Výběr článků

Načítám