Hlavní obsah

RECENZE: Andělé všedního dne. S Polívkou až na hranici kýče

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Do nezaměnitelné a početné rodiny filmových postav scenáristky a režisérky Alice Nellis přibylo několik nových přírůstků.

Foto: Cinemart

Andělská čtveřice, zleva Vladimír Javorský, Eliška Křenková, Marián Labuda a Vojta Dyk

Článek

Andělé všedního dne – ač původně pocházejí z pera spisovatele Michala Viewegha – mají řadu rysů, známých v té či oné míře z filmů jako Ene bene, Výlet, Tajnosti i dalších, protože Nellis je především autorkou svých filmů, a to i v případech, kdy točí adaptace jako Perfect Days nebo nynější novinku.

Andělé nemohou dělat o mnoho víc, než tu a tam něco postrčit

Také tentokrát podrobuje zkoumání zejména rodinné vztahy. Hlavní pozornost soustředí na učitele autoškoly Karla (Bolek Polívka), kterého by po mnohaletém manželství s Marií (Zuzana Bydžovská) „nerozžárlil ani Brad Pitt“.

Sám totiž sní o mladší, i ve vdovském smutku přitažlivé Ester (Klára Melíšková), a jen s největší námahou vnímá aktuální domácí problémy: syn Filip (Ondřej Sokol) odvedl ženu a děti Zdeňkovi (Václav Neužil), synovi Mariiny kamarádky (Zuzany Krónerové), a ty dvě spolu teď nemluví.

Propletenec vztahů je banální stejně, jak všedně plynou dny jejich aktérů. Splétat a rozplétat je lze libovolně, přičemž absence příčinných souvislostí je první patrnou slabinou filmu, u Nellis navíc nečekanou. Každá myslitelná zápletka by se mohla vyvíjet úplně jinak, a na výsledné podobě filmu by to zřejmě mnoho nezměnilo. Jisté ozvláštnění samozřejmě spočívá v tom, že autorka, vedena Vieweghovou knihou, poslala nad lidské hemžení čtveřici andělů, kteří, ač neviditelní, rádi by zasahovali do lidských problémů. Nechápou totiž, proč si lidé tak komplikují život.

Ale protože nemohou dělat o mnoho víc, než tu a tam něco postrčit, jsou vlastně pouhými glosátory obyčejného lidského pinožení. V některých chvílích vtipného, jindy příliš didaktického, zejména když Marian Labuda jako senior káže o potřebě laskavosti.

Prázdná profesionalita

V každém případě je přítomnost andělů málo využitá, takže působí chvílemi zbytečně, a ani potenciál principu posledního dne, který by si měli lidé užít podle svých snů a představ, tu není nosný tak, jak by divák čekal.

Film je natočený s profesní jistotou jak režijní, tak kameramanskou, ale bohužel dost prázdně a v některých pasážích zejména mezi Polívkou a Melíškovou se zastaví až na samé hranici kýče, což je u této filmařky novinka – a věřme, že ojedinělá.

Do hlavních rolí Nellis obsadila herce většinou výtečné (opakovaně se v jejím filmu objevují Zuzany Bydžovská i Krónerová, Bolek Polívka, Ondřej Sokol, Vladimír Javorský i Vojta Dyk), ale osobitost jejích filmů působí z tohoto hlediska kontraproduktivně: postavy jsou s těmi z předchozích filmů bezmála zaměnitelné.

Na Anděle všedního dne se lze docela dobře dívat, ale člověk má často pocit, že to chtělo něco víc.

Andělé všedního dne
Režie: Alice Nellis, hrají: Zuzana Bydžovská, Zuzana Kronerová, Bolek Polívka, Ondřej Sokol, Vladimír Javorský, Vojta Dyk a další., ČR 2014, 97 min.

Celkové hodnocení 60 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám