Článek
Hajn byl totiž originální solitér, který žil víceméně skrytě. Ale zároveň nalézal společnou řeč s takovými malíři, jako byli Jan Zrzavý nebo Jan Bauch. Také díky tomu definoval svůj vlastní výtvarný rukopis i výraz. Narodil se v Polních Chrčicích u Kolína, kde také zemřel. Bylo to pět dní před jeho velkou výstavou v pražské Kramářově galerii.
Při procházení mezi Hajnovými díly, jejichž součástí jsou kromě obrazů i skulptury, vcházíme do neuchopitelné říše abstrakce. Jako bychom vstoupili do městského pralesa, protože tvůrce používá materiály, které najdeme hlavně tam. Beton, dráty, dřevo, asfaltovou lepenku.
Jména jednotlivých prací nejsou podstatná, Hajn volí indiferentní názvy jako Objekt, Obraz či Bez názvu. Protože jádro věci tkví v něčem odlišném než v zavádějícím slovním pojmu.
Stejně jako Alberto Giacometti či Osip Zadkin, kteří redukovali figurativnost svých skulptur na esenciální podstatu, jde i Hajn cestou osvobození tvaru. Ale je mnohem radikálnější.
Danou figurativnost absolutně odosobňuje, osekává ji až na samotnou základnu. Kus betonu s trčícími dráty tak najednou připomíná vlající hřívu divokého koně, rozhozené kadeře ženy či nabídnutou ruku antické bohyně.
Podobně přistupuje Hajn ke svým obrazům. V tomto případě ctí takřka absolutní extrakt tvaru. Má rád ostré hrany čtverců a obdélníků, kontrast černé a bílé. Ale obyčejná plocha papíru je mu příliš malá, proto ji doplňuje trojrozměrnými předměty.
Muchlá dekolážově karton a vytváří z něj další estetický rozměr. Trhá asfaltovou lepenku a hledá v ní originální plasticitu. Ohýbá dráty, aby dal svému dílu ladnost a noblesu.
Má-li české abstraktní výtvarné umění hledat duchovního guru, nemělo by zapomenout na Alvu Hajna. Dokáže totiž otevírat okna do dalších abstraktních světů tak, že nám to ani nepřijde.
| Alva Hajn 1938–1991: Obrazy, objekty |
|---|
| Galerie města Kolína, do 31. prosince |