RECENZE: Alter Bridge postupně ztráceli přitažlivost

Vedle něho jsou kytarista a zpěvák Mark Tremonti, baskytarista Brian Marshall a bubeník Scott Phillips, kteří pospolu zejména v devadesátých letech coby členové postgrungeových Creed navazovali na to, co před nimi dělala například Nirvana. Jejich společné napojení na hudbu devadesátek je pak hnacím motorem tvorby Alter Bridge.

V jejich současném zvuku je patrná porce rockové poctivosti, a to jak autorské, tak aranžérské i interpretační. Na dosud vydaných pěti řadových albech předestřeli povětšinou písničky s dobrou stavbou, drajvem, skvěle odzpívané a odehrané. Ve studiových verzích znějí kouzelně, pro posluchače, kteří na sebe rádi nechávají působit hudební složitosti odehrané s lehkostí, jsou balzámem. Ve středu večer se nicméně na ploše koncertního vystoupení ve Foru Karlín ukázalo, že kouzlo nefunguje v každém prostředí.

Není třeba pochybovat o tom, že každý člen skupiny svou práci výtečně zvládá. Kennedy jako sólový zpěvák má v hlase um i kouzlo, Tremonti jej skvěle doplňoval jako vokalista (a střihl si i vlastní part), coby kytarista dokázal odehrát výborná sóla i poctivé metalizující riffy, rytmika byla rutinérsky spolehlivá, navíc přinášela sem tam nějakou instrumentální laskominu.

Tomu všemu ale v koncertním provedení chyběly jiskra, svěžest i spontánnost. Vzhledem k tomu, že tahle kapela nemá ve svém rezervoáru příliš výrazné melodie v refrénech ani slokách, po pětačtyřiceti minutách ztratil koncert přitažlivost a stal se jen fádní přehlídkou rockové dokonalosti. Koncert se nerozjížděl a negradoval, naopak postupem času uvadal, a to při vší úctě k dovednosti všech čtyř muzikantů.

Předskakující americká kapela Red Sun Rising se pohybuje v postgrunge a její set byl poměrně svěží a dynamický. Je samozřejmě otázka, jak by dopadl, kdyby byl tak dlouhý jako set hlavních hvězd večera.