Článek
Kolekce Rock or Bust je v diskografii formace nesmírně důležitá. Je první, kterou nenatáčel zmíněný Malcolm Young (nahradil jej jeho synovec Steve Young), potvrzuje, že tradiční zvuk kapely je nadčasový, prozrazuje hudební vášeň, kterou AC/DC mají, a je nejkratší, jakou kdy nahráli.
Jedenáct písniček se vměstnalo na plochu necelých pětatřiceti minut, což je jistě pozoruhodný počin. Jeho efektem je fakt, že na kolekci nejsou zbytečné písně ani tóny. Pokaždé se jde rovnou na věc. Nejdelší skladba má tři a tři čtvrtě minuty, a tak je v každé jen to podstatné – esence klasického zvuku AC/DC.
Je syrový, s charakteristickými riffy kytary Anguse Younga a nenapodobitelným nakřáplým hlasem Briana Johnsona. Kapela se v něm také hlásí k milovanému blues, vždyť ve všech jejích písních (a to i v minulosti) je, mnohým tvoří rovnou základ.
Dva první singly, které skupina zveřejnila před vydáním desky, jsou na začátku alba. Nejsou to v rámci její tvorby příliš originální kompozice. Rock or Bust připomíná píseň Rock and Roll Train (2008) a Play Ball zase Highway To Hell (1979) – podobné riffy, podobná melodie, tempo i styl zpěvu. Následující skladby jsou zajímavější.
Z Rock The Blues Away jde nakažlivá pozitivní energie, Miss Adventure a Rock The House nemají tak nápadité melodie, jsou to ale tažné stadiónové vyřvávačky, Dogs of War je majstrštyk alba, písnička nepostrádající napětí, přímočarost ani gradaci, a podobně povedená je Baptism By Fire, jež disponuje silným riffem a rokenrolovou drzostí.
Mohli bychom samozřejmě opět namítat, že AC/DC nepřekročili svůj stín a nová deska v zásadě vykrádá ty předešlé. Tahle kapela ale ze svého rukopisu udělala rockovou modlitbu a na každém novém albu osvěžuje její význam. Na novince Rock or Bust pak velmi výrazně.
| AC/DC: Rock or Bust |
|---|
| Sony Music, 34:54 |