Článek
Mankell (1948–2015) je literárním otcem ystadského komisaře Kurta Wallandera. Jeho případy a příběhy z let 1990–1999 postupně sepsal v osmi detektivních románech. Wallander se tak pozvolna stal velmi populární postavou svého žánru.
Pikantní je skutečnost, že jeho dobrodružstvím zcela propadla i zpěvačka, básnířka a zásadní postava alternativní kultury Patti Smith, jak přiznává ve své autobiografické knížce M-Train. Mimochodem, je to právě ona dáma, která za Boba Dylana přebírala Nobelovu cenu za literaturu.
Pyramida přináší celkem pět samostatných příběhů datovaných do let 1969 až 1990. V prvním z nich má čtenář, respektive posluchač možnost seznámit se s budoucím komisařem jako s jedenadvacetiletým pochůzkářem z Malmő. Spolu s ním poznává i Monu, která je pak ve známé osmidílné sérii už jen bývalou manželkou, na niž nelze zapomenout.
Jednotlivé příběhy jsou nejen ucelenými napínavými detektivními povídkami, ale tak jako v dalších knihách se do nich promítají Wallanderovy, respektive Mankellovy úvahy o stavu švédské společnosti, práva a demokracie. V už zmíněné předmluvě proto autor dodatečně shrnuje celou wallanderovskou řadu jako „romány o švédském neklidu.“
Poslední z pěti povídek končí 8. ledna 1990 v okamžiku, kdy komisaři zazvoní telefon a on je povolán k dramatickému případu, kterým přesně v téže chvíli začala první z knih, Vrazi bez tváře.
Je třeba ještě jednou připomenout interpretaci Jiřího Vyorálka. Jeho charakteristický hlas i projev velmi dobře korespondují s naznačenými rysy Kurta Wallandera a je tudíž stejně jednoznačný a přesvědčivý i v titulu posledním, který je vlastně titulem prvním.