Hlavní obsah

První hronovský víkend s deštěm i překvapením

Právo, Radmila Hrdinová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

První srpnový víkend devadesátého ročníku festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov přinesl kromě proměny počasí z vedra na spásný déšť i představení pěti amatérských a jednoho profesionálního souboru. A hned také příjemné překvapení.

Foto: Ivo Mičkal

Obraz beskydské minulosti i současnosti nabídl soubor Akolektiv Helmut z Prahy.

Článek

To připravilo divákům nově utvořené seskupení Akolektiv Helmut svou dokumentárně-divadelní inscenací S čaganem lamag nohy. Pětice jeho členů (čtyři mladí muži a jedna dívka) strávila výzkumný týden v Moravskoslezských Beskydech poblíž Morávky a hory Travný a nabyté vědomosti zúročila do autorské inscenace, v níž se originálním baladickým způsobem překrývají prožitky krajiny, záblesky zbojnické i partyzánské minulosti se současností a vlastním hodnotícím pohledem.

Aktérům Akolektivu Helmut se to vše podařilo přetavit do osobitého divadelního jazyka, pracujícího nápaditě s bezeslovným znakem a zkratkou, obrazem, pohybem, hudbou, předměty i precizně uchopeným a artikulovaným slovem. Výsledný tvar překvapil formální i obsahovou vycizelovaností.

Škoda jen, že umístění představení do Sálu Josefa Čapka umožnilo plnohodnotný zážitek jen zlomku diváků. Ti ostatní neměli šanci dohlédnout detaily akcí, pro poskládání celkového obrazu a vyznění představení důležité. Soubor by si měl zacházení s prostorem pro příště lépe pohlídat.

Crazy komedii Srnky Tomáše Svobody si zvolilo Divadelní studio D3 z.s. z Karlových Varů. Proplétající se příběhy tří bizarně postižených mužů ztvárnili především mužští protagonisté na nadsazené groteskní úrovni. Ženské kvarteto zazářilo především v závěrečném obrazu srnek-spasitelek. Vznikla inscenace, která se sice mohla více potkat s bizarností předlohy, ale i tak přinesla příjemně zábavnou komedii.

Foto: Ivo Mičkal

Čtveřice karlovarských srnek ze hry Tomáše Svobody potěšila diváky.

Intimní dialog matky a učitelky jejího syna Gedeonův uzel je vděčnou příležitostí pro dvě zkušené herečky. V Praze ho už třetím rokem uvádí Vilma Cibulková s Alžbětou Stankovou, respektive Kateřinou Kairou Hrachovcovou. Eva Jakubcová a Klára Havránková z Divadla Prkno z Veverské Bítýšky se do něho pouští s velkou opravdovostí a zaujetím.

Bohužel, a to je věc režiséra Libora Ulovce, sedmdesátiminutová inscenace plyne v monotónní hladině zatěžkané od začátku tragicky dusnou atmosférou bez výrazně vytvořených dramatických situací a předělů.

Obě herečky navíc mluví zvukově poddimenzovaným a těžko srozumitelným způsobem, který působí, že divák už od třetí řady zachytává jen části vět. Je to škoda, protože obě protagonistky zjevně mají na to vytvořit pozoruhodné představení o mateřství a složitosti výchovného přístupu k výjimečným dětem.

Deviza i úskalí dětského divadla

Divadlo hrané dětmi obvykle diváky spolehlivě dostane bezprostředností a roztomilostí dětských herců. V tom je jeho hlavní deviza i úskalí zároveň. Potvrdilo to i vystoupení Tanečního studia Light při ZUŠ Na Popelce z Prahy 5, které v Hronově prezentovalo dvě charakterem odlišná představení.

To první, kabaretně pojaté části ze hry Václava Havla Zítra to spustíme o zrodu Československé republiky, působilo na diváky především rozporem mezi jazykově sofistikovanými texty a naivitou dětských představitelů, přičemž se vnucovala myšlenka tak trochu účelové konstrukce dospělého autora, respektive autorky Lenky Tretiagové.

Ve druhé, autorské tanečně-pěvecké koláži na téma (ne)přijetí padesáti syrských sirotků z řeckých uprchlických táborů českou vládou, byly děti daleko spontánnější a přirozenější. Výsledný tvar byl pak emotivně silný.

Pravidelným hostem na Jiráskově Hronově je Tomáš Hájek z Bažantovy loutkářské družiny z Poniklé se svým meotarem, přístrojem, na němž dokáže kouzlit s předměty a stíny a převyprávět originálním způsobem takřka jakýkoli příběh. Tentokrát si zvolil hororového Černého kocoura Edgara Allana Poea o svérázném chovateli domácích mazlíčků. Příjemná půlhodina s kapkami krve zkrápějícími bílé stránky s obrysem černého kocoura polechtala nervy všech chovatelů a potěšila formální vynalézavostí. Jen tempo a synchronizace slova s obrazem poněkud pokulhávaly.

Každoročně se na Jiráskově Hronově objevují profesionální inscenace jako inspirace pro amatéry. Tentokrát to byla Uhdeho a Štědroňova Balada pro banditu Divadla Antonína Dvořáka z Příbrami, režírovaná Milanem Schejbalem, zkušeným lektorem a matadorem mnoha Jiráskových Hronovů. Stále živý příběh o podkarpatském banditovi Nikolu Šuhajovi zahráli herci v čele s Pavlem Baťkem i skvělá kapela čistě, prostě a nádherně.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám