Hlavní obsah
Robert Gonera a Małgorzata Bukowska v seriálu Princip slasti. Foto: Česká televize

Principu slasti škodí sklon k teatrálnosti

V trojúhelníku tří východoevropských měst – v Oděse, Varšavě a Praze – se objevují ostatky mladých dívek. Začínají tři na sobě nezávislá vyšetřování, která čas teprve svede dohromady. Vrah se záhadným motivem policisty provokuje, nechá se spatřit na bezpečnostních kamerách v masce a vůbec si libuje v teatrálnosti. Jedna z useknutých rukou se dokonce objeví v Praze během divadelního představení na jevišti.

Robert Gonera a Małgorzata Bukowska v seriálu Princip slasti. Foto: Česká televize
Principu slasti škodí sklon k teatrálnosti

Tak začíná nový krimiseriál Princip slasti polského scenáristy Macieje Maciejewského a režiséra Dariusze Jablonského, kteří do svého projektu přibrali ještě ukrajinskou produkci a Českou televizi. Premiéru měl včera na ČT 1, na níž v programovém okně věnovaném zločinu vystřídal šestidílný Sever režiséra Roberta Sedláčka.

Mezinárodní televizní koprodukce je u nás stále ještě vzácná a s tím i příběh odehrávající se ve třech různých prostředích a společnostech. Obojí tedy patří k atraktivním prvkům nového seriálu. Jenže divákův zájem novinka bohužel neumí jen připoutat, ale dokáže ho už od první chvíle i ztrácet, a to hned třemi cestami.

Nepřirozený dabing

Od setrvání u obrazovky odrazuje už český dabing určený pro hlavní kanál, kdy čeští herci museli předabovat i sami sebe. Působí nepřirozeně, chvílemi až nepříjemně „tahá za uši“. Naštěstí se ale dá využít i možnost sledovat seriál na internetových stránkách České televize, kde poběží v původním znění.

Závažnější kazy na kráse však pramení ze scénáře a režie. Koncept složité mozaiky, v níž se pátrací linky začínají rozvíjet nezávisle na sobě, přičemž divákům musí „představit“ hned tři různé vyšetřovací týmy a události ve třech městech, drží pohromadě v prvních dvou dílech jen slabě.

Navíc soustředění na postavy policistů zatlačuje do pozadí zločiny samotné. Dojem také až příliš často kazí dialogy, a to doslovností i protivnou a bezděčně směšnou teatrálností.

Udržet zájem publika tedy potom může už jen režie (a střihač), jenže Jablonski bohužel vychází už zmíněné teatrálnosti vstříc i v ní. Herci se tedy před kamerou mnohdy pohybují pateticky, jako na jevišti, zejména muži v emotivně napjatých chvílích postávají rozkročeni, s pažemi od těla a hledí s neproniknutelným výrazem kamsi před sebe. A jako naschvál se tak na obrazovce děje pravidelně o zlomek času déle. Střihnout dříve – a divák by leccos z toho možná i mohl přejít bez povšimnutí.

Exotické prostředí

Začátky tedy nejsou příliš slibné, ale se znalostí celkem pěti dílů se dá říct, že i když zmíněné nedostatky z obrazovky ani později nemizí, časem aspoň dostanou protihráče, kteří je poněkud oslabí. Jednak se vyšetřování začne hýbat, jednak přibude docela pěkně nasnímaných akcí.

Pro českého fanouška kriminálek může působit zajímavě i příběh ukrajinské mafie propojené s místní oligarchií.

A opulentní historická architektura Oděsy, opulentní hotely a večírky, to vše je prostředí, které ve střední Evropě působí chtíc nechtíc přece jen exoticky.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků