Hlavní obsah
Britský spisovatel Simon Mawer, žijící v Itálii. Foto: Jan Handrejch, Právo

Příběh o prozření ze snu roku 1968

Letos sedmdesátiletý britský prozaik a dramatik Simon Mawer se po Skleněném pokoji, inspirovaném brněnskou vilou Tugendhat, znovu ponořil do československých dějin. Román Pražské jaro (Kniha Zlín, přeložil Lukáš Novák, 368 stran) spojuje příběhy lásky i nevěry s dějinnou zkušeností z roku 1968, kdy skončil sen o socialismu s lidskou tváří.

Britský spisovatel Simon Mawer, žijící v Itálii. Foto: Jan Handrejch, Právo
Příběh o prozření ze snu roku 1968

Když Mawer v roce 1992 poprvé vstoupil do legendární brněnské funkcionalistické vily, pocítil prý mimořádné vzrušení. Stále moderní architektonické řešení ho inspirovalo k příběhu, který líčí osudy lidí v malé zemi uprostřed Evropy v době nacistické agrese a holocaustu. Pro spisovatele to nebyla politická nálepka, ale tragický příběh konkrétních lidí v době společenských zvratů.

K nynějšímu návratu o padesát let zpět ho přiměl mimořádný vztah k naší zemi. Jako dvacetiletý mladík se v létě 1968 toulal se svou dívkou po Evropě a ocitli se v sousedním Bavorsku. Mawera lákala představa podívat se do Prahy, nicméně původní plány zamilované dvojice zvítězily. Vydali se směrem do Itálie, která byla Mawerovi vždy blízká a kde už dlouhý čas žije. A proto tanky, symbolizující invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy, tehdy sledoval už jen v televizi.

Touha pochopit průběh politického boje v srdci Evropy včetně nátlaku brežněvovského vedení Sovětského svazu ho přivedla k důkladnému historickému studiu. S překvapením například zjistil, že L. I. Brežněv oslovoval Dubčeka Alexandře Stěpanoviči, tedy jménem vlastním i po otci. Důraz na věrnost historických kulis oceňují všichni recenzenti. Sám autor se pak v Praze při představení knihy omluvil českému čtenáři, který různé až didaktické vysvětlivky může vnímat jako nadbytečné. Je zřejmé, že román cílil především na zahraničního čtenáře. Jemu jsou určeny i poznámky věnované Kafkovi a Haškovi, které pro české publikum působí uměle.

Simon Mawer: Pražské jaro

Foto: Kniha Zlín

Mawerovi zůstal autobiografický motiv dvou cestujících studentů, kteří se však při cestě po Evropě nevydají do Itálie, ale skončí ve městě nad Vltavou mezi svými vrstevníky. Kontrast letní idylky dvou zamilovaných cizinců a domácí mládeže vyznávající ideály obnovující se svobody je zřetelný.

O československé studentské vůdce se zajímá Samuel Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze. Pracovní úkol mu ukládá proniknout mezi studenty, kde najde i dočasnou lásku Lenku. Srovnává ji se svou takřka snoubenkou Steffie. A přesvědčivě konstatuje: „Steffie měla krásnou postavu, Lenka tělo. Ze Steffie cítil parfém, z Lenky vůni.“

Muž označovaný střídavě za cynika i realistu sleduje postup moskevské garnitury, který vyvrcholí vojenským zásahem. Ale i poté se drama vyvíjí hodinu od hodiny.

Mawerovo Pražské jaro je podobenstvím o dospívání, ztrátě iluzí a na konec i nadějí. Prozření ze snu o svobodě, ale i o lásce.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků