Článek
Primáriem náhradní sestavy oceňované umělkyně, známé schopností navázat kontakt s publikem, bude šestatřicetiletý houslový virtuos Piotr Plawner. Plawner je častým hostem předních polských symfonických i komorních orchestrů, ale vystupoval také například s Berlínským rozhlasovým symfonickým orchestrem.
Nahrál na CD kompletní houslové dílo Karola Szymanowského a s Kupiecovou dvojalbum se skladbami pro housle a klavír Grazyny Bacewiczové.
Boulezova lekce z experimentální hudby
Třetí víkend Pražského jara přinesl v Rudolfinu hostování dvou významných osobností současné hudby – amerického pianisty Garricka Ohlssona a francouzského skladatele Pierra Bouleze.
Na rozdíl od Ohlssona, který je u nás častým hostem a do Prahy jezdí přes 40 let, legenda soudobé hudby a znalec Leoše Janáčka Pierre Boulez byl na festivalu ve svých 85 letech potřetí a podruhé se souborem Ensemble Intercontemporain, vlajkovou lodí experimentální hudby druhé poloviny 20. století i současnosti.
Sobotní Ohlssonův recitál byl zcela ve znamení letošního jubilanta, polského klasika Fryderika Chopina. Ohlsson mu vděčí za svůj světový debut vítězstvím ve varšavské soutěži v roce 1970 a od té doby platí za specialistu na tohoto polského génia. Zcela vyprodanému sálu to dokázal i v sobotu a jeho podání Scherza č. 3 cis moll či Sonáty b moll zvedalo posluchače ze sedadel. Nakonec si vytleskali po ovacích vestoje další čtyři přídavky (třikrát Chopin a jednou Skrjabin).
Boulez nadchl Prahu
Málokdo ovlivnil podobu soudobé hudby tak jako Francouz Pierre Boulez. Tento stále aktivní, svěží a nadšený šiřitel hudebních experimentů (zároveň ale i dirigent Richarda Wagnera) nadchl publikum v ne zcela plném sálu i v Praze.
Připravil program, který byl jakýmsi malým přehledem a školou hudby konce 20. století – zazněly skladby Varéseho, Donatoniho, Ligetiho i samotného Bouleze. Všem se pod vedením Bouleze – dirigoval jako vždy bez taktovky a bez fraku – dostalo náležitého provedení a všechny podoby zřídkakdy slýchaných skladeb zaujaly publikum s převahou hudebních odborníků, skladatelů a nadšenců.
Soubor se proměňoval podle skladeb (od 8 až ke 13 lidem) a nadšeného přijetí se dostalo především Ligetimu (Concerto de chambre) i samotnému Boulezovi, jehož Sur incises v nové pražské podobě bylo lekcí experimentální hudby. Setkání s legendou avantgardy a experimentu končilo dlouhými ovacemi vestoje.
