Hlavní obsah

Podivuhodný případ Benjamina Buttona jde do kin

Právo, Zbyněk Vlasák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Režisér David Fincher má za sebou filmy jako Sedm, Hra nebo Klub rváčů. Scenárista Eric Roth je držitelem Oscara za Forresta Gumpa. Brad Pitt už několikrát ukázal, že umí výborně zahrát i vážné role v nadprůměrných filmech: v Babelu, Klubu rváčů nebo ve 12 opicích. Teď se sešli ve filmu Podivuhodný případ Benjamina Buttona.

Článek

Vedle Pitta se objevují vynikající herečky Cate Blanchettová či Tilda Swintonová. A není ani sporu o tom, že Francis Scott Fitzgerald patří ke klasikům americké literatury. Spojením všech těchto lidí a jejich umění mohl vzniknout velký film. Leč, nestalo se. Snímek Podivuhodný případ Benjamina Buttona jejich potenciálu nevyužil.

Přitom námět inspirovaný Fitzgeraldovou povídkou nezní, alespoň na papíře, špatně. Vypráví o muži jménem Benjamin Button, jenž se narodil jako stařík a celý svůj život mládnul. Míjel se s ostatními. Viděl umírat své blízké, zamiloval se do dívky, která mu ale stárne před očima. Z otce své dcery se postupně stává spíše jejím kamarádem. Jenže, jak tohle převést na plátno?

Vynikající technická stránka filmu

S čistě technickou stránkou si filmaři poradili skvěle, vůbec formálně snímek opravdu vyniká a ze svých třinácti nominací na letošního Oscara si ty v technických kategoriích zaslouží. Od maskéra Grega Cannoma, který dokázal z Brada Pitta udělat starce i mladíčka, až po kameramana Claudia Mirandu, který s postupem historie (film začíná na konci první světové války a končí v roce 2005) mění barvu i styl snímání.

V čem ale Podivuhodný případ Benjamina Buttona kulhá, je scénář a herecký výkon v hlavní roli. Nabízí se úvaha, že za oscarovými nominacemi Erica Rotha a Brada Pitta je spíš jejich pověst než tenhle film.

Slabá druhá část

Do poloviny snímku vše běží, jak má, Benjamin prožívá s vzezřením osmdesátníka všechny ty hříchy mládí, jako jsou pozdní návraty domů, alkohol, návštěvy nevěstinců. Později odplouvá s námořníky na širé moře, účastní se na tažné lodi druhé světové války a myslí na svou velkou lásku Daisy (Cate Blanchettová), která zatím daleko od něj dospívá v baletku.

Po návratu z bojů za ní, vzhledem už pohledný konzervativní čtyřicátník, přijíždí do New Yorku a je svou vyvolenou, která si užívá divoký velkoměstský život s přáteli, odmítnut.

A tady někde ztrácí příběh tempo i obsah a najednou nemá co říct. Snaží si pomáhat filozofováním o životě, ale z postav i z děje vychází povrchní fráze typu „každý máme svůj osud“, přičemž kamera zabírá východ slunce. To, co Rothovi ve Forrestu Gumpovi procházelo díky Tomu Hanksovi a atraktivnímu příběhu, tady nefunguje.

Herecké výkony

Na místě, kde se zadrhává stroj děje, přestává hrát i Brad Pitt. Paradoxně je zcela nejhorší v těch fázích svého filmového života, kdy se nemůže schovat za masku, kdy hraje vlastně sám sebe, kdy je jeho herectví obnažené. Nestrhává ho ani tentokrát výjimečně jen lehce nadprůměrná Cate Blanchettová, jejímuž výkonu ubližuje především to, že většinu prostoru dostává až v druhé půli snímku, kde už se skutečně nic neděje.

Herecky tak paradoxně celý film uchopují dvě herečky z prvního poločasu stopáže. Tilda Swintonová v menší roli stárnoucí ženy s okouzlujícím britským akcentem a silným životním příběhem, která sama sobě ještě něco dluží a kterou potkává hlavní hrdina při své předválečné ruské námořnické misi. A druhou je Taraji P. Hensonová v úloze Benjaminovy náhradní matky.

Přesto je Podivuhodný případ Benjamina Buttona dalším důkazem, že k výbornému filmu nestačí jen slavná jména. A že vysoký počet oscarových nominací není zárukou výjimečného zážitku v potemnělém kinosále.

Podivuhodný případ Benjamina Buttona

USA 2008, 166 min. Režie: David Fincher, scénář: Eric Roth, kamera: Claudio Miranda, hrají: Brad Pitt, Cate Blanchettová, Tilda Swintonová, Julia Ormondová, Taraji P. Hensonová.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám