Hlavní obsah

Po natáčení Žraloka v hlavě se Oldřich Kaiser stěhoval

Právo, Věra Míšková

Celovečerní debut scenáristky, režisérky a výtvarnice Marie Procházkové Žralok v hlavě s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli bude první českou filmovou premiérou roku 2005: do kin vstoupí už 6. ledna.

Foto: Jiří Smutný

Michal Gabriel: Hejno

Článek

Hrdinou je muž, který tráví dny v otevřeném okně svého přízemního bytu, někdy vychází v trenkách a tílku na ulici, přešlapuje, pokuřuje a hlavně pořád oslovuje kolemjdoucí.

"Podobné lidi zná snad každý z nás. Většinou je vnímáme jednoznačně: bez dlouhého přemýšlení je označíme za bezdomovce, blázny či schizofreniky, ale pravda může být jinde, každý z nich má svůj osud," řekla po novinářské projekci Procházková, která napsala scénář už před pěti lety. Připouští, že jde o film biografický, některé věci do něj čerpala i ze své rodiny.

Kaiser byl optimálním představitelem

"Nepsala jsem to panu Kaiserovi na tělo, ale myslím, že je ideální: od chvíle, kdy jsme o něm začali uvažovat, se každá jiná varianta zdála naprosto směšná," řekla Procházková a dodala, že herec nepřijal roli hned po prvním přečtení scénáře. "Dlouho jsme si o tom povídali a mně bylo čím dál jasnější, že ho musím přesvědčit, i kdyby nechtěl. Ptal se na vše podstatné o své postavě, chtěl dokonce vědět věci, které se "staly" před začátkem filmu. Pak se mě zeptal, proč chci točit film o takovém člověku. A když jsem mu vysvětlila, že věci tak cítím, roli přijal."

"Pozval jsem slečnu režisérku na lehký nedělní oběd k sobě domů, abychom probrali charakter mojí postavy. Ale to byla chyba. Už chtěla zůstat," komentoval během natáčení Kaiser fakt, že Žralok v hlavě se točil u něj doma.

"Dlouho jsme nemohli najít vhodný byt, dokonce už to vypadalo, že nezačneme točit, a pak jsme zjistili, že byt pana Kaisera je přesně ten pravý," vysvětluje producent Vratislav Šlajer. Adresa populárního herce se tím však stala natolik známou a přivedla mu až do bytu tolik nezvaných hostů, že herec nakonec po dotočení Žraloka byt prodal a odstěhoval se jinam.

Smutný film pro zasmání

Šlajer ze společnosti Bionaut, kde film s rozpočtem 23 milióny korun vznikl, ho označuje za smutný film, u kterého se diváci možná zasmějí. Bylo však velmi těžké ho financovat. "I když u jeho zrodu byla veřejnoprávní televize, které by velmi slušel, nakonec neměla zájem," uvedl a s úsměvem dodal: "Teď se jim líbí, koupí ho a uvedou."

Po výtvarné stránce Procházkovou velmi ovlivnili Kamil Lhoták a Jan Švankmajer, což je na jejím snímku patrné. Využila v něm řady obrazových triků - od klasických kamerových až po digitální. Jen tak bylo prý možno propojit věci, které hrdina filmu vidí a které si představuje. Na druhou stranu se tu málo mluví, řadu scén prý musel Kaiser "nafunět a nadýchat". Jeho kolega Jiří Lábus se na plátně jen mihl - zato namluvil všechny hlasy v televizi a rádiu, které hlavní hrdina sleduje.

V dalších rolích diváci uvidí Janu Krausovou, Kristýnu Leichtovou a Davida Máje.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám