Článek
Říkáte, že píseň je pro vás především o textu. Přitom řada jazzových zpěváků považuje text spíše za sekundární prostředek, hlas užívá jako nástroj. Kde se u vás vzala ona literární citlivost?
Výraz literární citlivost mi v této souvislosti celkem imponuje. Když se zastavíme nad termínem píseň, jejími základními atributy jsou přece melodie i text. Když text vynecháme, zbude jen polovina informace.
Podle mých posluchačských zkušeností si jazzoví vokalisti textu váží jako prvořadé, nejjednodušší komunikační roviny s posluchačem. Když mluvíme o zvukomalbě, v této poloze mají v zásobě jiný prostředek, scat.
Tyto polohy se ovšem mohou střídat nebo měnit podle potřeby. Je běžné, že zpěvák jednou ocituje text a pak už necítí povinnost znovu ho opakovat a svobodně pokračuje slovy a slabikami, které spolu nedávají smysl.
Celá problematika se samozřejmě mění podle toho, jaké má zpěvák improvizační a literární schopnosti. Já jsem si zvykl deklamovat texty ve slovenštině tak, aby jim posluchač rozuměl. To je pro mě i kritérium pro dobrý zvuk na koncertech.
Psala pro vás řada vynikajících textařů, ale spojení s Milanem Lasicou bylo vždy mimořádně úspěšné, umělecky i u posluchačů. Cítíte s ním nějakou zvláštní spřízněnost?
Určitě něco existovalo už předtím, než jsem začal s Milanem spolupracovat. Byl to můj dávný obdiv ke všemu, co dvojice Lasica a Satinský kdy vytvořila. Když jsem se později dostal do Milanovy blízkosti, byla to pro mě pocta. Ten pocit ve mně zůstal dodnes.
Jednoduše mám radost, že se mohu veřejně ztotožňovat s jeho texty, které dokonce napsal přímo pro mě. Případný úspěch spolupráce tkví krom samotné kvality textů také v tom, že Lasica je slavná osobnost a má mnohem víc obdivovatelů než já.
Zakládají se příběhy z některých písní i na vašem nejen textařově zážitku?
Taková komunikace mezi námi nefunguje. Milan mi jednoduše dá hotová slova. Ale občas přece jen něco takhle vyjde. Například píseň Podobnosť čisto náhodná napsal, když se mi narodil syn Peter. A písnička Prosperita vznikla po naší diskusi na dané téma. Ale text Čo mám rád, ve kterém se zpívá o lipovém čaji a lípě jako stromu, napsal jen tak.
Předchozí deska 68 působila žánrově pestře, a navíc zvukově moderně. Návštevu po rokoch můžeme označit jako záměrné pokračování této cesty?
Ano, je to tak. Mám jednoduše rád, když se písně liší. Snažím se nejen střídat tempa a nálady, ale i celkovou atmosféru, aranžmá a nástrojové obsazení. Jednotícím prvkem je moje melodika, můj zpěv a samozřejmě Milanovy texty.
Pořídil jste videoklip k písni Rozum. Jak důležité je pro vás vizuální ztvárnění hudby? A jak se vám točilo se synem Michalem?
Už dávno jsme zjistili, že možnost takříkajíc vidět píseň je velmi důležitá pro její zapamatování. Role klipů už ovšem není tak velká jako kdysi, když jsme dychtivě sledovali MTV.
Ani nevím, kdy jsem se naposledy koukal na videoklipy na nějakém hudebním kanálu. Máme sice internet, ale problém je, aby si divák našel zrovna můj klip. Video vzniklo vlastně jako záznam z fotografování. Michal chodil kolem s kamerou, pouštěl písničku, já jsem si zpíval a on to celé natočil a sestříhal.