Hlavní obsah

Pet-artová hra Veroniky Richterové

Hnědí kaloni zavěšení na stromě, roztomilí tučňáci, jarem pošimrané narcisy, žáby, pavouci, palmy, kaktusy nebo trůn afrických šamanů. Věřte nebo ne, vše je vytvořeno z prachobyčejných PET lahví. Zálibu v nich našla sochařka Veronika Richterová, vlajkonoška tzv. pet-artu, novodobého recyklačního umění.

Pet-artová hra Veroniky Richterové

O materiál rozhodně nemá nouzi: sbírá ho v parcích, loví v kontejnerech nebo vozí z exotických krajin. Z tzv. petek vytvořila také Národní muzeum PET lahví čítající přes 1500 kusů z celého světa.

Kdy jste objevila jeho kouzlo?

První plastiku z PET lahví jsem udělala před pěti lety. Vypadalo to nejprve jen jako nezávazný experiment, ale časem se z toho stala seriózní a celkem náročná dlouhodobá práce, která se stále vyvíjí.

Dáváte umělohmotným lahvím novou tvář, nový život. Jak si je obstaráváte?

No rozhodně ne poctivým pitím. Doma pijeme spíš vodu z vodovodu nebo pivo ze skla. Ale zato systematicky a téměř denně obcházím žluté kontejnery, lovím z nich poklady a házím je do kufru auta. To je pro mě radostná a povznášející činnost. Ovšem pak to musím všechno umýt, vysušit a utřídit – a to už tak vzrušující není.

Vytváříte faunu a flóru, a když jsem zahlédla váš květináč se žlutými narcisky, nemohla jsem uvěřit tomu, že jsou z petek. Zpovzdálí vypadaly říká. tak autenticky. Proč vytváříte právě „umělou“ přírodu? Je v tom zvláštní symbolika…

Mě inspiruje kdeco, nejen příroda, ale je fakt, že zvířata a rostliny převažují – jsou to nevyčerpatelné zdroje. Většinou mám nějaké téma, které mě drží třeba rok i déle. Často se k němu zas oklikami vracím. Poslední dobou jsem se zabývala Afrikou, bubny, šamanskými artefakty a maskami z kanystrů. Možností je tolik, že nevím, kdy s tímhle tématem skončím. Právě připravuju velký „křišťálový“ benátský lustr pro taneční sál, což je trochu z jiného soudku.

Jaké vidíte v pet-artu možnosti?

Součástí mé práce je pet-art zkoumat, k čemu všemu je dobrý, experimentovat… Záleží i na nabídkách, z nichž si vybírám to, o čem vím, že mě může někam posunout. Pet-art jsem vyzkoušela ve scénografii i v tanečních kostýmech, a v tom chci ještě pokračovat. A další možnosti vidím v architektuře.

Používáte „petky“ ze všech koutů světa. Ve které zemi se vám v tomto ohledu nejvíc líbí?

Nejlepší dojem na mě dělají liberální země, kde se nezamykají kontejnery na plastový odpad, nebo takové, kde o ekologii ještě neslyšeli a já můžu PET lahve volně lovit v moři, na plážích, v houští. Naopak sousední Německo s přísným pořádkem a zálohovým systémem je pro mě zemí nehostinnou.

Jinak by byl velký luxus dovážet si ze zahraničí materiál na práci – toho máme doma dost a v porovnání se světem ve vynikající barevné škále. Cizokrajné lahve sbírám do svého Národního muzea PET lahví. Moje sbírka už má přes 1500 exponátů z 58 zemí světa, ale tolik opravdu necestuju. Samozřejmě když už někam jedu, nikdy se nevracím s prázdnou, proto moje zavazadla bývají sice lehká, zato nadrozměrná.

Národní muzeum PET lahví je vskutku unikátní počin…

Je to moje pečlivě uspořádaná sbírka podle druhů nápojů a podle kontinentů a zemí. Vzniklo to celé bez nějakého velkého úmyslu, čistě z mé sílící potřeby uchovat pro budoucnost svědectví o rozmachu PET lahví jako fenoménu dnešní doby. Ukázat na jejich vývoji dobové tendence v designu, rozdíly mezi zeměmi, mezi špičkovou a běžnou produkcí, ekologické aspekty…

Jak se od sebe PET lahve z různých zemí liší? Lze z nich vypozorovat typické národní rysy?

To je právě zajímavé, ty různé národní charaktery. Skandinávské mají střízlivé vybroušené siluety s decentními odchylkami, zatímco třeba moldavské hýří rozmanitostí a národní charakter dávají na odiv tvary připomínajícími báně pravoslavných chrámů. Thajské lahve se honí za svým nedostižným vzorem – Japonskem, zatímco Ukrajina hbitě kopíruje ty rakouské. A pak jsou tu lahve globálních značek stejné po celém světě, které se liší jen etiketou.

A jaký úlovek byl nejcennější?

Cenné jsou vzdálené lokality, cenné i nasazením přátel, kteří je dovezli často z neklidných koutů, jako jsou Afghánistán, Gruzie nebo Aceh na Sumatře. Oblíbence nemám, mě potěší každý přírůstek jako třeba ta špinavá stará česká zapomenutá někde ve sklepě těsně po revoluci.

VERONIKA RICHTEROVÁ

Veronika Richterová (1964) je sochařka, životní i tvůrčí partnerka grafika Michala Cihláře. Absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér monumentální malby. Studovala i v Paříži. S manželem spolupracovala také na několika realizacích pro Zoo Praha. Do 26. 5. se koná její výstava s názvem PET vodní svět v Kladně, koncem května začíná výstava Pocta PET láhvi ve Stockholmu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků