Článek
Kdy jste vlastně s kapelou Truc Blues vystupoval naposledy?
Už to budou tři roky. My jsme se nikdy nerozešli, jenom jsme si pořád říkali, že uděláme poslední koncert, na kterém tuto kapitolu uzavřeme, ale stále se nikdo k ničemu neměl. Pak najednou Richard odešel a my si uvědomili, že bez něj už to nemá cenu.
Kvůli těžké a dlouhé nemoci o vás dlouho nebylo slyšet. Teď je to přesně rok, co znovu vystupujete sólově. Jak jste spokojen se svým comebackem?
Lepší se to. Před rokem jsem začal jedním koncertem za měsíc a postupně se to ustálilo na šesti měsíčně. To je optimální, více už hrát ani nechci.
Napsal jste v poslední době nějaké nové písně?
To už je horší, protože po nemoci jsem se musel věnovat hlavně tomu, abych zase mohl hrát na kytaru. Byl to boj. Dlouhých sedm let jsem nenapsal žádnou písničku a jen jsem se znovu učil to, co už jsem jednou uměl. Teprve poslední rok znovu píšu, ale hodně škrtám. Dříve končilo v šuplíku asi dvacet procent mých písniček, dnes je to naopak. Ale nevadí, polovinu koncertu stejně tvoří staré hity, to je zákon.
Hudební kritik Jiří Černý o vás kdysi napsal, že vaše blues zrcadlí smutek, zkapalněný v ostravských hospodách a barech, vyhřátých solidaritou těch, kteří jsou na dně. Platí to i o vašich nových písničkách?
Já myslím, že určitě. Tolik se v mém životě nezměnilo, aby se ze mě stal bohatý fracek, nechodím ani do Imperialu, ani do Atomu, a pořád se setkávám s lidmi, kteří na tom nejsou moc dobře.
A o nich pak zpíváte příběhy...
Neřekl bych, že příběhy. Tu a tam od nich v hospodě zaslechnu jednu větu či útržek hovoru, na kterém pak třeba postavím píseň. Řekl bych, že 99 procent písniček je hlavně o mně, jenom je to zakamuflované tak, že určitým věcem rozumím jen já.
Nedávno jste se nechal slyšet, že se vám vůbec nechce do studia. Nezměnil jste názor?
Řeknu to takhle - na koncertech pod vlivem atmosféry lidé leccos prominou. Já mám po té nemoci stále pomalejší motoriku na pravé ruce, prostě už nehraju tak dobře, jako kdysi. Deska musí být v první řadě precizně zahrána a já jsem k tomu asi ještě neměl dost odvahy, takže nahrávání stále odkládám. I když nových písní je dost.
Pak je tady ještě jeden důvod - všechny moje dřívější desky vznikaly tak trošku pod nátlakem. Producent vždycky nekompromisně určil termín nahrávání, který se musel dodržet. Teď prostě není nikdo, kdo by mne do toho studia pořádně dokopal.